Wrba

Můžeš hučet do wrby,
nebo napsat na Weby

Co je u nás nového

16. prosince 2012

Naše původně plánovaná 12 denní jihomořská dovolená se díky nepříznivým okolnostem a příliš akčním bacilům nakonec smrskla na 5 dní deště sněhu a vůbec vybraného počasí v jinak velmi půvabném městě Táboře a tři a půl dne lázeňských procedur v úžasných Luhačovicích. Nicméně i tak stačilo, abychom nestíhali pravidelnou aktualizaci.

Kromě kultury (viz Muzeum K. Zemana), gruntování a pečení vánočního cukroví se bavíme tragikomickými groteskami ze života veřejného; i když matematické neumětelství MV při vyřazování prezidentských kandidátů významně zvýšilo v populaci povědomí o procentech, a tedy i matematickou „gramotnost“. Docela dobrá zpráva, ne?!

24. října 2012

Holdovali jsme celkem 4 hrám v Národním divadle: Nosorožec, Karla, Sólo pro tři a Blackbird (jedno lepší než druhé, o třetím a čtvrtém nemluvě. Absolvovali jsme pamětihodné „diamantové výročí“; tentokrát nikoli panování britské královny, nýbrž 60 let uplynulých od svatby jedněch z našich rodičů (bohužel s trochou zdravotních komplikací navrch a názornou ukázkou nedostupnosti zdravotní péče, nevlastníte-li auto).

Přežili jsme vcelku ve zdraví prohibici i všechna kola všech voleb. Nejmladší členka rodiny zabojovala úspěšně s vítěznou redanskou armádou (mečem a dýkou) v bitvě o Cintru. (Čtenáři Sapkowského, ctitelé a vyznavači fantasy a LARPU vědí své.)

Velkou radost nám poskytly nové desky Radůzy (Ocelový město) a Karla Plíhala (Vzduchoprázdniny).

A nakonec něco pro zahrádkáře: některé balkónové rostliny se zbláznily a znovu rozkvetly – mj. višeň a rajčatový „strom“.

29. září 2012

S podzimem začala škola a v Praze při té příležitosti jako speciální bonus cvičení brané zdatnosti obyvatelstva zvané Optimalizace MHD, což znamená, že jede méně spojů, zato s horší návazností.

Vedle hrůz s metylalkoholovou katastrofou lze však v zemi bez rizika holdovat opíjení se kulturou, neboť Národní divadlo vyhlásilo zářijové divadlobraní slev na svá představení; tedy minimálně do doby, než tomu nějaký další ředitel (v jednom týdnu se vystřídali 3) učiní přítrž. My Češi už víme, že Národní divadlo nezničí ani požár, takže co nějaký ministr…

Potom, že je v září nuda?!

15. srpna 2012

Prázdniny se otočily do své srpnové poloviny a dospělým členům uplynula většina dovolené (i když někdy dovolená vypadá tak, že sice sedíte doma, ale pracujete pro svého zaměstnavatele – jen na své židli, a díky vlastní elektřině).

Pravda, trochu došlo i na koupání, ale spíše střídmě, z části vlivem velmi proměnlivého počasí. Také probíráme skříně, nářadí a věnujeme se drobnému řemeslničení, na které v běžném pracovním roce není čas.

Olympiádu sledujeme jen tak zpovzdálí, ale našim vodákům fandíme i tak. Kulturu zastupují i nadále knihy převážně oddechového typu (ale konečně došlo i na Chinu Miévilla) a na balkóně vypukl čas rajčátek :) !

29. července 2012

Skončil školní rok a vypuklo období táborů, svátků a dovolených. A neméně vypuklo období veder, na střídačku s bouřkami, lijáky a hromy a blesky všeho druhu. Také jsme zjistili, že v určitém věku je třeba trénovat, pokud chceme chodit po horách déle, než jen o víkendu a výkonem se pohybovat kolem 20 km.

Kulturu tentokrát zastupovaly jen nové knížky: Pratchettova (Šňupec)a Newmanova, dále muzejní aj. expozice v Klatovech a výstava stanů v Letňanech (ta ovšem měla ke kultuře daleko a to nejen v důsledku reorganizace).

Jen ta okurková sezóna – soudě dle života veřejného – ne a ne vypuknout :)

27. června 2012

Čas se nachýlil k létu a krom školních radovánek bylo nám radovati se z muzejní noci v Praze (zejména úžasné Rudolfinum a procházka „podhradními“ a letenskými sady a zahradami) a z tradičního 11. islandského dne v městské knihovně. Tam jako vždy realisticky Islandsky pršelo, Zatímco venku zuřily třicetistupňové teploty (pro změnu nad nulou).

Semo-tamo se nám podařilo ukořistit i nějakou tu třešni levnější než 120,-/kg. Na balkoně nám vyrostla rajčatová džungle, doufejme, že kromě podivných živočichů, se v ní uhnízdí i nějaká ta rajčátka. A papriky tamtéž intenzivně kvetou, zatímco domácí malinobranní se pomalu chýlí ke konci (a to ještě nasušíme listí na čaj)…

Papričky Maliny Rajčata
27. května 2012

Horka, zimy, horka, zimy… jarní počasí ukazuje, co umí.

Slavili jsme něco rodinných svátků, oslavovali narozeniny, manifestovali a projevovali uměřeně svoji kulturnost (tentokrát pouze na Schikanederově výstavě obrazů ve Valdštejnské jízdárně), vzdělávali se na konferencích a hlasových kurzech a jedné přednášce islandského prezidenta a najednou uplynul více než měsíc.

Konečně vypukla naší rodinou oblíbená salátová sezóna.

21. dubna 2012

Duben si pohrává s počasím stejně jako vládní baviči se svou existencí (počasí ovšem nadělá méně škody). Balkónové latifundie nám ovládá rozkvetlá višeň, ale nějak se letos nedostává včel, pročež pobíháme se štětečkem kolem všech 20 květů.

Také jsme poněkud rozlítaní díky pracovním i zájmovým výjezdům. Což je vidět i na zpoždění tradičního vydání webu.

24. března 2012

Uběhl další měsíc, kdy teploty cyklovaly mezi + a – 20 stupni a nálady lidí tak nějak podobně. Dílem jsme pracovali, dílem byli někteří z nás neklidní a styděli se tu za toho tu za onoho nejlepšího ministra.

Nejmladší člen rodiny vyrazil do nového brigádního působiště. Tentokrát jde o sféru hotelové práce (aneb někdy se hodí angličtina, někdy zase schopnost skládat ubrousky).

Balkónové pařeniště se útulně zaplňuje výhonky nových rostlin a domácí chov slepic se stává módním hitem (škoda, že je náš balkón tak malý)…

18. února 2012

Opět jsme nezřízeně holdovali divadelním hrátkám. Za polovinou ledna nás zcela okouzlil výkon výborné Barbory Poláková v roli Lindy (Mocná Afrodíté Woodyho Allena na Vinohradech), koncem měsíce nás připravila o dech mrazivá hra Viliama Klimáčka Komunismus v divadle v Celetné a totálně nám poklesla čelist, když jsme sledovali všechny ty neuvěřitelně dokonalé dámy ve hře Astrid Saalbachové Taneční hodina v tomtéž divadle.

Ostatně zajímavé divadlo je ke sledování při nejrůznějších předváděných pokusech dostat pod kontrolu veřejné vysoké školy (což nejsou ty školy, které mají až tak diskutabilní úroveň svých absolventů – nebo snad víte o nějaké soukromé VŠ medicíně, technice, přírodovědě a ostatně i filozofii; ovšem kromě desítek podivných manažersko-obchodně-módně-nesmyslných oborů?!) anebo při sledování debat o svobodě internetových dat…

Vysvědčení jsme přežili a do našeho domova vstoupila nová brigáda (tentokrát hotelový servis), nové zaměstnání jednoho z dospělejších členů rodiny, a úžasný víkendový kurs práce s hlasem.

P. S.

Posledních několik měsíců si klademe otázku, za co že jsou to vlastně placeni HR specialisté (alias personalisté alias kádrováci), kteří, zdá se, svoji práci vykonávají převážně velmi rigidně, formalisticky a značně neprofesionálně. Že by oni byli tou žábou (či jednou z mnoha žab) na prameni zdejšího národního hospodářství?

16. ledna 2012

Vánoce a konec roku jsme přestáli jako všichni ostatní, byť nebylo mnoho času na odpočinek a posledního řemeslníka jsme z bytu doslova vyhazovali 30. prosince. Trápili jsme se neumětelstvím většiny českých personalistů, ale potěšili nás milé návštěvy i telefonáty a kochali jsme se dvakrát představením literární vinárny Viola. Hemingwayova Starce a moře asi není třeba komentovat (Viklického hlas moře je ovšem velmi inspirativním zkvalitněním). A novinku Stará dáma vaří jed lze jen a jen vřele doporučit. Pravda, finský humor je svébytný, ale současná doba také, a vidět radost, s níž herci odvádějí nádhernou práci, také stojí za to. Mimochodem, jako příspěvek k problematice diskriminace starších a pokročilých, která prorůstá současností, to také není špatné. Vyzkoušejte!

Na Silvestra jsme tradičně sehráli pamětihodné Proroctví – za účasti trpasličího druida, skřetího mystika, hobití iluzionistky a trpasličího žoldáka. Král byl nakonec objeven, ale snadné to nebylo. Do nového roku jsme vykročili v Tiché kavárně

19. prosince 2011

Velmi suchý listopad se změnil ve velmi teplý prosinec. Náš domov žije ve znamení nápravy škod a následků či dozvuků rekonstrukce (obden neteče voda, 4 dny z týdne obcházejí různí kontroloři, měřiči a seřizovači). V práci průšvih za průšvihem a zdravotní problémy v rodině se kupí. (Jako by nestačilo to, co vyrábí naše „prokorupční vláda rozpočtové nezodpovědnosti“.)

Mezi světlé okamžiky patří účast na kurzu Tělo a stres a večer věnovaný Prévertovi v literární vinárně Viola. Advent je někdy časem velmi těžkým…

21. listopadu 2011

Ponurý měsíc listopad se projevuje zvýšeným stavebním ruchem, který dopadá i na nás. Souběh výměny oken a všech stupaček je, co do následků na domácí prostředí, srovnatelný se souběhem požáru a povodně. Ještěže jsme v období říjnových příprav stihli krátkou dovolenou u teplého moře. Jen se nám teď zdá, že už to bylo předloni.

Mimochodem, pokud film Vyměřený čas představuje jednu z variant blízkých možných budoucností, jeho varování je dosti děsivé.

Jinak většinu času trávíme tím, že byt nejprve komprimujeme do minimálního rozsahu a maximální hustoty, nyní se jej pro změnu pokoušíme navracet do jakž-takž původní podoby. V mezidobí pak skřípeme zuby na některé řemeslníky a koncové termíny prací se posunují a posunují a vůbec…

13. října 2011

Divadlobraní v Národním pokračovalo skrze Mikve a Co se stalo, když Nora opustila manžela. Škola jede už naplno.

Bitva o Cintru proběhla skvěle a podle předpokladu (Nilfgard vyhrál, jako vždy). Rubriku domácích katastrof naplňuje příprava rekonstrukce stoupaček, odpadu, plynu a oken. Uff!

19. září 2011

Na podzim se urodilo – hub, opakovaných oslav 80. narozenin a konečně i divadlobranní. Holdovali jsme v Tyláčku Srpnu v zemi Indiánů a v Kolowratu Špinavým rukám od J.P. Sartra. Obě představení jsou špičková, z toho druhého chvílemi až mrazí.

Přivalila se škola, nákupy učebnic a halda pracovních povinností. A v neposlední řadě také několik milých návštěv.

12. srpna 2011

Nejmladší členka rodiny se vrátila z tábora jen částečně v podobě bahenní koule. Pobyli jsme na Moravě a holdovali krytému bazénu - pršelo tam nejméně z celého okolí. Ivča příležitostně brigáduje a počasí je rozpačité.

Holdujeme Terry Pratchettovi ve velkém; Angh-Morporská hlídka je stále aktuálnější. :)

K dění ve světě a v Norsku je možno poznamenat jen tolik, že některé prostředky znesvěcují jakýkoli účel.

21. července 2011

Červen přinesl také Islandský den a pak už vysvědčení a tábor a dovolenou (viz další rubriky). Trochu jsme konzervovali věnované zahradní plodiny, trochu poznávali cizí kraje a zvyky, testovali nový stan a lehce se dotkli při návštěvách drsného života táborového.

Velmi se kocháme – někdy smutnou – moudrostí knih pana Terryho Pratchetta a paralelami jiných časů a míst s Ankh-Morporkem.

Mimochodem, letošní letní počasí vypadá, že se ho také snažil někdo velmi „profesionálně“ reformovat, resp. škrtformovat. Škoda, že se přemírou blesků nedá umořit státní dluh a že kroupy nemohou potlouct místo úrody korupčníky, kterých je až příliš husto.

16. června 2011

Květen se překulil přes Medarda do stávkových časů. V práci i doma je stále více dělat. Pravda, zavařování třešní bylo docela fajn, nebýt toho vedra.

Školní rok nejmladšímu členu rodiny ubíhá směrem k letnímu táboru a život nám zpestřují jak rodinné oslavy, tak i drobné a větší boje s vodoinstalací sousedů nad námi.

18. května 2011

Prokousali jsme se velikonoční nádivkou (kvalita kopřiv byla letos opravdu vynikající) i jinými zvyklostmi. Obdivovali jsme nová okna u prarodičů. Oslavili svátky a narozeniny.

Dospěláci vyrazili na několik služebních cest. Juniorka pro změnu absolvovala několik skautských akcí, aby si opět potvrdila, že nové světlušky jsou stejné, ne-li horší než ony samy kdysi. (Oprava: „Ale stejně jsou dobrý! Nadšeně se vrhají do her a nevstávají ráno tak brzo!“)

Volný čas jsme si zpestřili návštěvou několika vzorových bytových projektů, abychom se mohli zase znovu omluvit svému starému paneláku. (Je zvláštní, jak lze v novostavbě vymyslet špatné bytové či „domečkové“ dispozice, a to i za docela dost peněz a v poměrně velkorysém prostoru.)

20. dubna 2011

Aprílové počasí si z nás utahuje jemně, veřejní činitelé tvrdě. Asi jediné, co se s tím dá dělat je vysmát se všemu, co je k pláči. Nicméně kytky kvetou, stromy rostou a hodných lidí se taky pár najde. Trochu jsme křísili velikonoční malůvky a recepty a propadli hluboké závislosti všech členů rodiny na neopakovatelných a jedinečných zeleninových salátech. Javorový „háj“ na balkonové zahradě doplnila jako třešinka na dortu docela malá (150 cm) višnička. Jen to hroznové víno na balkóně nekvete a nekvete…

4. dubna 2011

Březen – měsíc jarní únavy chtělo by se napsat. Také jarních chřipek a nachlazení, jarních úklidů a čeho ještě všeho jarního. Tak přemíra jara měla trochu za následek i zpoždění s aktualizací.

Dospěláci se plácali po služebních cestách. Ivča byla se školou na lyžařském výcviku a přestože velmi teplé počasí se sněhem zatočilo, zbylo ho dost a všichni byli spokojení. Také jsme absolvovali druhý (a poslední) ples v rámci tanečních.

17. února 2011

Nový rok 2011 je „fakt hustej“; alespoň pokud jde o množství korupčních afér a klimatických zvratů. Holdujeme zejména knihám (Larsson, Zmeškal, Pratchett) a bacilům (rýma, bolavé uši, oteklé krky atp.). Vysvědčení jsme přežili vcelku bez škodlivých následků a kochali jsme se dojmy ze čtyřletého pobytu kamarádky K. v Irsku. Větší část rodiny vyjela na jarní prázdniny. A jedna z našich babiček vstoupila do historie, resp. vystoupila v – pro začátek – lokální televizi.

Náš projekt rodinného čtení nahlas se propracoval do druhé poloviny závěrečného dílu Pána prstenů a ve volných chvílích přemýšlíme společně s nejmladším členem rodiny, co s další školou, resp. pracovním zaměřením do budoucna.

14. ledna 2011

Přežili jsme advent, první ples Ivči, vánoce i vstup do nového roku (o projevu nemluvě). Počasí je hup sem hup tam; výhled do budoucnosti jakbysmet. Pokusili jsme se věnovat netradiční věštebné technice madžong. Věštba byla úžasným estetickým zážitkem a orákulum předpisově víceznačné. (Jen si tak tiše přemýšlím, co to znamená, když si člověk vytáhne v jedné věštbě 3 karty strážců a navrch dostane pod stromeček anděla strážného – i když v tomto případě se jedná o bylinkové koření?!)

Poúrazový stav navíc nedovoluje ani odreagovat se na běžkách a díky systému úklidu pražských ulic (mimochodem na okrajovém sídlišti je překvapivě ta údržba o dost lepší než v centru města – možná pro to, že ji na sídlišti dílem provádějí naší úžasní a neuvěřitelní zahradníci) je dojití do práce docela adrenalinovou záležitostí. Doufejme, že toto není předznamenání pro celý nový rok…

13. prosince 2010

Přišel prosinec a s ním adventní čas usebrání, zima, Mikuláš, nákupní běs a silniční kalamity. Vzhledem k oslabení pracovní kapacity rodiny o jednu pracovní sílu se spíš usebíráme než co jiného a snažíme se přežít. Dárkové akce jsou limitovány, ale pověsili jsme prosincové lampičky a semo tamo i trošku pečeme…

29. listopadu 2010

Indiánské léto se přetransformovalo do podzimu. Po mnoha peripetiích a organizačních změnách se nám konečně podařilo vyjet na týdenní podzimní dovolenou. Ale druhý den se podařilo jednomu z členů rodiny pořídit si „výživný“ úraz, jehož výsledkem byly: naštípnutá kost, naraženiny, odřeniny a podlitiny všeho možného a neschopnost prakticky se samostatně pohnout. Takže místo smělých plánů na odpočinek a dobití energetických zásob, zkoumáme CT zobrazovací metody, způsob jak zvládat bolest bez zbytečné chemie a bariérovost světa okolo. Z kultury nám zbylo leda tak to domácí čtení a semo-tamo domácí DVD. I když třeba Vynález zkázy a Baron Prášil v Zemanově pojetí pořád stojí zato.

Jak říká klasik - „zatracenej měsíc listopad…!“

18. října 2010

Překulil se další měsíc, poněkud uhoněný, přeplněný služebními cestami, 12 hodinovou pracovní dobou (jak jinak než zdarma a bez odměny) a řadou veselých událostí od masových demonstrací až po předvolební sliby. Ty sice neuvádíme, ale většina by se dala citovat jako plk měsíce (bez rozdílu stran a barev).

Jako rodina jsme také vkročili do éry tanečních kurzů, Ivču to otravuje méně, než tušila a zvenčí je to větší zábava, než čekali dospěláci. Nejmladší člen rodiny se příležitostně realizuje jako výpomoc na farmářských trzích, což přináší rodině informace o zajímavých potravinách a Ivče praktický nácvik asertivity (o cizích jazycích a jejich tréninku nemluvě).

Vychutnali jsme si ve třech film Počátek (lepší název i přesnější překlad by asi byl Vnuknutí) a můžeme jen doporučit. Výstava Planeta Eden o počátcích SciFi v hlubokém socialismu nás naopak mírně zklamala – mohlo tam být více kvalitní dobové tvorby (nebylo jí málo) a méně soudobých ne vždy vkusných parodií. Zato nám připomněla prastarý film Ikarie XB1. Shlédli jsme jej (dospěláci po mnoha letech, Ivča poprvé) a líbil se nám víc, než mnohé současné, technicky dokonalé a triky nabité filmy.

Kochali jsme se také starými Zemanovými filmy (Vynález Zkázy, Baron Prášil) a úžasným norským filmem Kurz negativního myšlení.

Těšíme se, že si urveme týden rodinné dovolené někde v teplých krajích.

16. září 2010

Utekl další měsíc, prázdninový čas se proměnil v pracovní a letní ospalé město se zaplnilo lidmi. Ivča si na pár dní našla brigádu v potravinové sféře a my ostatní jsme ochutnali úžasné jogurty. Podnikli jsme pár výprav k vodě a vyrazili do jedné středověké sklárny. Vychutnali jsme si přátelskou návštěvu úžasného nového domu, ve kterém bydlí nebe, a shlédli po knize i film Muži, kteří nenávidí ženy.

Trochu nečekaně dorazil podzim.

13. srpna 2010

Vedra, vedra a ještě jednou vedra charakterizovala červenec – ve městě zvláště vypečený (a to doslova). Zatímco tradiční Islandský den jsme si užívali v příšerných červnových vedrech, návštěvní den na skautském táboře letos proběhl věru netradičně: vedro, kroupy, bouřka, přívalový déšť, bouřka, déšť, stoupání okolních vod, řek a potoků, vyplavení a evakuace tábora, déšť, bouřka, déšť, odjezd rodičů a následné domácí odbahňování.

Podobně smíšené počasí panovalo i při naší srpnové návštěvě Moravy; a ty povodně, které nastaly po návratu z dovolené, by si asi raději odpustil každý.

15. července 2010

Školní rok se dokutálel ke svému zakončení a vládu převzaly prázdniny, dětské tábory a čas domácích bytových oprav.

Prozkoumali jsme tzv. farmářské trhy (Dejvice – velmi dobré nabídkou i uspořádáním; Karlín – slabota, navrch s politickou agitací nejmenované strany).

Oslavili jsme důstojně slunovrat s kamarády a kytarami kolem ohně a vzápětí Midsommar po skandinávsku s jahodami a smetanou.

Dvakrát - třikrát jsme se vypravili k vodě, abychom si ověřili, že nicnedělání je opravdu strašná dřina. Pak jsme pro změnu vypravili dítě na tábor a dospěláky v rámci utahování opasků a připomenutí mladých let díky prodlouženému víkendu na vícedenní vandr (podrobná zpráva příště). Dílem jsme si to užili, dílem přežili. Ve městě se zatím stalo nežitelně – schneme my lidé i zbytky městské přírody.

Po dvou letech jsme si užívali hudby v přírodě (nádraží Hůrky, skupina Nezmaři).

21. června 2010

Nejmladší člen rodiny poprvé překročil oceán i rovník – do budoucna slibujeme reportáž na téma „Jak jsem (ne)viděla Brazílii".

Užili jsme si průtrže mračen na Černém mostě a příjemného filmu Ženy v pokušení. Svědecky je doloženo, že se smáli i někteří přítomní muži.

Ženská část rodiny se kochala Kukym, který se vrací. Ale varujeme: musí vám být buď do 6, nebo nad 14 let. Úžasně vyvážená směs hořkého i bezelstného humoru, smutných paralel s veřejnou i soukromou realitou. Bezva hlášky a neuvěřitelné akční scény…

Přežili jsme volby, otázka je co jejich důsledky?!

17. května 2010

Oslavili jsme 15. narozeniny. Překonali zmatečný předvolební měsíc a ve slunečných dnech se kochali rozkvetlým jarem kolem domu i na balkoně. (Rýmy a krkoboly se na oplátku chvílemi kochaly námi.) Užívali jsme si poživačného večera „Snoubení vína s jídlem“, ale jinak byli i docela pracovití. Sdíleli jsme na dálku problémy s islandskými farmáři, kterým dělá soptící hora na jihu nemenší starosti než leteckým dopravcům. A prostřednictvím nejmladšího člena rodiny jsme zažívali propojení se světem skrze mezinárodní studentskou konferenci o ochraně planety.

16. dubna 2010

Přežili jsme vedra se sluncem i zimy s deštěm. Překonali návštěvu výměnného dítěte z Kolína (nad Rýnem). Popřesazovali balkónovou zahradu. Namalovali něco tradičních kraslic. Oslavili šedesátiny jednoho našeho kamaráda – věru příjemná změna po dalších oznámeních o úmrtí. A shlédli velmi pozoruhodný americký trochu scifi film The Box.

Pokračujeme v projektu rodinného večerního čtení na dobrou noc (prokousali jsme se Společenstvem prstenu až do Morie (i když někteří se po ránu dost diví, kam až že se dočetlo večer před tím a děj knihy tak doznává zajímavých a dynamických změn). A při velikonočním vytažení Sapkowského zaklinače jsme opět objevili několik faktických komentářů k historické i předvolební situaci vůbec (samozřejmě v Kaedwenu, Povissu, Aedirnu atp.).

Zadali jsme žádost o první OP nejmladšího člena rodiny :)!

22. března 2010

Opět si užíváme sněhu i bacilů na všechny způsoby. Krásně jsme si zacestovali až na severní pól (úžasná výstava ve Slovanském domě – a ještě trvá!). Taky se nám blíží různá rodinná jubilea a výměnná návštěva studentky z Kolína (pro změnu nad Rýnem).

V kolegiálním světě nám, bohužel, ubylo blízkých lidí.

Přežili jsme bez následků Olympiádu. Pokusili jsme se vytvořit pro své blízké projekt autorského i interpretačního čtení; od té doby víme, že je to pěkná dřina! A balkónová zahrada po dvou třech slunných dnech zacítila jaro – víno a japonský javor odvážně obrazili prvními lístečky.

16. února 2010

Zatoulali jsme se do divadla v jedné Dlouhé ulici, kde nás přesvědčili, že i na starém dobrém Goldoniho Lháři se dá najít příjemná možnost nového pohledu a aktualizace – doporučujeme. Naběhli jsme, posíleni vánočními zážitky, na rozsáhlý projekt domácího čtení na střídačku a nahlas – uvidíme, zda a jak nám to vydrží. Po dlouhé době jsme si užívali maleb a soch v Anežském klášteře a s překvapením zjišťovali, co všechno se dá na obrazech také objevovat. A krásně jsme si zacestovali do dětství strojem času zvaným Výstava stavebnice Merkur (ještě lze stihnout do konce měsíce v Muzeu hl. m. Prahy).

28. ledna 2010

Překulily se dna sváteční, bohužel dílem bacilonosné, a proto i zredukované o řadu předem plánovaných příjemných návštěv. (Naši bacilové se vůbec v poslední době připodobňují onomu kdysi hojně citovanému politikovi – také jsou věčně živé.) I tak jsme si ale dopřáli sci-fi a fantasy hody v podobě Avataru a maratónů rozšířeného DVD vydání Pána prstenů. Také jsme znovu po letech objevili kouzlo hlasitého předčítání knih a Hodina modrých slonů docela stála za to. Chvílemi jsme holdovali darovaným knihám a CD (zejména potěšilo České nebe) i novoroční partii Proroctví – souboj skřetího paladina Briskrena, hobitího potulného mnicha Kerblíka a trolí hraničářky Kruchildy byl náročný a dopadl dle očekávání vítězstvím hlavy rodiny (tedy hraničářky Kruchildy), kterážto navíc dostala téměř k narozeninám nádherných 38 cm skvělého prašanu. (Padat začal právě, když jsme byli na návštěvě v jednom z nejúžasnějších soukromých betlémů – u Strnadů.)

15. prosince 2009

Nejmladší člen si vychutnal cestu časem tam a zase zpátky na rádcovském skautském kurzu (rodinný folklór tím pádem obohatily hlášky z budovatelských písní). Shlédli jsme (pokolikáté už?) znovuotevřený památník na Vítkově a vychutnali si jeho historické paradoxy i výborný čaj ve zdejší kavárně. Někteří ze starších bojují s šermířským tréninkem, jiní bohužel už skoro měsíc s bacilem. Inu, předvánoční období je náročné!!!

25. listopadu 2009

Prožili jsme pracovně poněkud hektický podzim, ale pak se (rodičům) podařilo vyjet na týden úžasné dovolené na Kypr – už teď slibujeme dojmy a foto. Potomek zatím odkvačil sbírat internacionální dojmy do Kolína (toho nad Rýnem). Teď se z toho všeho pokoušíme vzpamatovat při dílčích adaptacích bytu (výměna dveří po mnoha letech atp.).

Náš rodinný ibišek se rozhodl přispět vlastním názorem k diskusi, zda 17. listopad slavit či neslavit. Příslušného dne slavně vykvetl.

Ibišek
17. října 2009

Školní rok je v plném proudu. Nejmladší člen rodiny se chystá na krátký studentský výměnný pobyt v Kolíně (tom nad Rýnem) a rodiče doufají v kousek upytlačené podzimní dovolené.

15. září 2009

Prázdniny skončily. Bohužel, poslední jejich týdny byly pro některé z nás převážně pracovní.

Sklidili jsme postupně hrozny na balkóně. Malé domácí vinobraní obnášelo celých 14 hroznů. Dva z nás se podíleli na komorní hudební akci ve Včelí zahradě.

Hrozny na stropě lodžie

Sklízíme však i věci neblahé, opakovaně jsme se navždycky loučili s kolegy, kteří budou hodně chybět.

21. srpna 2009

Absolvovali jsme příjezd dítěte z tábora a očistný maratón táborových věcí. Do širší rodiny nám přibyl nový přírůstek – Dominik. Krátce jsme pobyli u rodičů v Rožnově. Přežili jsme bouřku a větrné nadělení o deštích nemluvě a vyjeli na poznávací zájezd do Francie, kde bylo 1) strašné horko, 2) krásně, 3) úplně nepoužitelná průvodkyně.

17. července 2009

Nejmladší člen rodiny nejdříve cestoval se školou do Londýna, vrátil se jen na skok, aby převzal vysvědčení a zmizel na skautský tábor. A to právě v době zdivočelých přívalových srážek – meteoradar na internetu jsme díky tomu navštěvovali více než hojně.

My ostatní jsme aspoň trochu holdovali kultuře. Nejlepší prezident mezi dramatiky a nejlepší dramatik mezi prezidenty – Havlovo Odcházení bylo zajímavé, dobrými herci zahrané a nápaditě inscenované představení, se spoustou odkazů na divadelní historii a řadu zajímavých dramatiků; přesto srdce zůstalo jaksi chladné. Viděli také jsme jednu zajímavou výstavu v neméně zajímavém prostředí – Labyrint světla v prostorách staré čistírny odpadních vod z počátku 20. století.

K cestovacím zážitkům se přidal i týdenní pobyt na kongresu v Norsku (časem podrobněji v rubrice Na cestách) a návštěvní den na skautském táboře.

Též se chystáme na nového Harryho Pottera, na rybíz a také hrozny na balkóně utěšeně zrají…

15. června 2009

28. 5. jsme si užívali koncertu Pražského jara a Shoreovy Symfonie Středozemě. Stálo to za to! V kině nebo na discích jsou krásné a studiově čisté nahrávky, ale tady byla hudba a zpěv živě vnímané a to vlnění energie mezi zpěváky, hudebníky a posluchači bylo fantastické a nepopsatelné. Skvělé tři hodiny života. (Mimochodem počasí bylo objednáno na míru, kdyby P. Jackson viděl toho večera nebe nad Prahou, žádné jiné by svou Středozemí už nechtěl!)

Tradičně jsme si vychutnali atmosféru islandského dne v Městské knihovně, dokonce se nám v soutěži podařilo ukořistit několik plakátů s oblíbenou krajinou. Stejně by nás zajímalo, co je to za posedlost, která vede vnitrozemské tuzemce k té veskrze iracionální a do dřeně lidského já zalezlé lásky k tomuhle ostrovu – krize nekrize?! A to ještě na závěr dne dorazil (nomen omen!) pan Anděl s fotografiemi a islandskými kamínky pro účastníky setkání!!!

Nejmladší člen rodiny se těší na školní výlet do Londýna, rodičovská část si alespoň na dálku užívala Chutí a vůní Francie na Ovocném trhu. A konečně (těsně před aktualizací webu) dorazila výzva k privatizaci bytu. Teď jen kde rychle zbohatnout?!

15. dubna 2009

Kromě všelijakých rodinných oslav, zhmožděných žeber atp. se pokoušíme taky trochu vyrazit do přírody a objevovat krajiny domácí, ba i městské. Příroda – i ta balkónová – díky teplotním skokům šílí. Máme už 13 hroznů a po večerech si mneme ruce, jak se nám pěkně nabíjí panel na solární balkónové lampičky. No, jde vlastně o lodžii, takže ani ke světelnému smogu moc nepřispíváme.

Také jsme se byli podívat na jeden projekt rodinných domků, který poprvé nepřipomínal horizontálně situovaný panelák a bral ohled i na nároky bydlení normálních lidí uvnitř staveb i na charakter místa, kde vzniká. Dlouho jsme se vydrželi bavit představou, co a jak bychom tam zařídili. Ryze platonicky, bohužel!

Po čase jsme opět sehráli pamětihodnou partii Proroctví, kde proslula zejména postava sveřepé hobití hraničářky zvané Liduška – postrach pohraničí (alias Pohorka).

Stále čekáme, co privatizace našeho vpravdě omšelého paneláčku?!

17. dubna 2009

Slunce se snaží odpracovat veškerý svůj celoroční výkon ve dvou týdnech, my se s tím nějak snažíme vyrovnat a přežít jarní orgie pučení na balkónové zahradě (hroznové víno už nasazuje na květy). Rozpoutali jsme (ženská část rodiny) tradiční kraslicovou manufakturu (a nejmladší malérečka v rodině se letos opravdu dostala do formy!). Abychom zbůhdarma neplýtvali energií, přisvěcujeme si balkón miniaturními solárními lampionky.

Krášlení kraslic

S privatizací našeho paneláku se opět nic – krom dalšího zvýšení nájemného – neděje. Oprava: děje! Radnice, zdá se, rozprodala volné byty v domě a tak se v těsném sousedství buší vrtá, boří a staví ostošest. Že by ovšem někdo informoval nájemníky anebo je snad požádal o toleranci, když se pracuje svátek – nesvátek, to ovšem opravdu nehrozí…

16. března 2009

Krátký měsíc únor uběhl zatraceně rychle. Stihli jsme toho však docela dost: Tradiční bacily, 3D střelecký závod, výstavu eko a dřevostaveb, vzácnou návštěvu z Moravy, nějaké ty narozeniny a promoce, divadelní maraton (Pratchettova Maškaráda v divadle v Dlouhé, Pana Kaplana v ABC a Růže pro Algernon v Celetné – jedno představení lepší než druhé, vřele doporučujeme!!!). Nyní se pokoušíme zprůhlednit po zimně alespoň některá okna, připravit na jaro naši balkónovou „velkozahradu“ a hlavně přežít to náročné období, v němž zimní spánek plynule přechází v jarní únavu.

22. února 2009

Podle kalendáře vrcholí zima (a reálně skoro všude v republice). Podle pohledu z okna (v Praze) je spíš ulepené podzimno, jen semo-tamo zpestřené trochou sněhu, průběžně se měnícího v břečku. Běžky smutně postávají v koutě a chřipkoví bacilové se radují.

Žijeme v očekávání Velkých Úředních Událostí (konkrétně privatizace bytu) a snažíme se zpestřit si život aspoň malými neúředními událostmi, například účastí na dalším lukostřeleckém závodě. Vychutnali jsme si Claudia a Gertrudu v divadle v Celetné a podnikli víkendový výstavní maraton (Tance a slavnosti 16. –18. století, Evropská fotografie, Čeští krajináři…) Ivča obhájila svůj dobrý standard na pololetním vysvědčení a čas chvátá neúprosně dále…

15. ledna 2009

Užívali jsme si vánočních radostí i starostí (tento rok byl charakteristický tím, že jsme jaksi pořád nestíhali zabalit dárky a řada jich navíc dopadla formou poukázek). Rozrostla se nám sbírka knih, CD i stavebnic a na své si o vánocích přišly i bacily.

Rodina se nám rozrostla o nového člena, s nímž jsou zatím ponejvíce starosti – akvárium. Školní rok se valí ke svému poločasu a ten kalendářní se překulil k devítce. Třeba se někam pohneme od osmičkových průšvihů?!

22. prosince 2008

Zima se projevuje tu pečením vánočního cukroví, tu vůní leštěnky na nábytek, tu marným úsilím o čistá okna a bezprašný byt, chvílemi zimní pohádkou, deštěm i velkoměstským smogem. Za okny vykvétají předvánoční světla všeho druhu a v metru už je zase vidět Ježíška většinou maskovaného za normální lidi s taškou svátečně zabalených dárků. Dny se krátí, aby mohly znovu začít putovat k jaru, a na okně nám místo hvězdy nad Betlémem svítí neuvěřitelný hvězdník (jinak amarilis). Domácí ibišek se rozhodl věnovat nám ke každé adventní svíci navíc jeden teple oranžový květ. A že je advent definitivně tady, ohlásil i tradiční vánoční dopis od přátel z Trondheimu.

Vychutnali jsme si také zážitek originálního gospelového koncertu (některé hlasy byly neuvěřitelné). Bohužel stejně neuvěřitelná (jen v negativní kvalitě) byla i organizace v divadle Hybernia. Nebrat!

Hvězdník (Amarilis)
Hvězdník neboli amarilis, kvetoucí na našem parapetu
17. listopadu 2008

Leccos se za poslední měsíc změnilo – například vodárenská věž vystrčila nesměle svá tykadla směrem vzhůru a přestala se zmenšovat. Oslavili jsme výročí už neexistující republiky a shlédli mysteriózní film Karamazovi. Doporučujeme!!!

Zvládali jsme vykradení na pracovišti a jeho ekonomicko-administrativně-organizační stránky a dopady.

Došlo na oslavy narozenin i zahraniční cesty. Domácnost se nám rozrostla o nový hudební nástroj – podrobněji příště…

26. října 2008

Potýkali jsme se osobně i v rámci širší rodiny se zloději a máme je čím dál méně rádi a přejeme jim, aby je stejně hloupě a necitelně okradli jiní. Užili jsme si pohodu střeleckého závodu v podkrkonoší (třebaže počasí svou kvalitou vysoce převyšovalo naše závěrečné výsledky).

Podařilo se nám rozšířit rodinnou sbírku o další titul a přestáli jsme zdravotnické kolečko kontrol a očkování. Také jsme po dlouhém časy sehrály jedno parádní Proroctví a objevili novou čajovnu au starého mistra.

15. září 2008

Užívali jsme si rodinné péče a rozmazlování. Užívali jsme si u moře plavání, vedra i všestranné péče (potřetí na tomtéž místě v rozmezí 7 let). Užívali jsme si i rýmy a nachlazení a drsného návratu do všedních dní. Někteří členové rodiny si pak celkovou bilanci vylepšili ještě houbařením a koupáním u jihočeského rybníka.

15. srpna 2008

Červenec byl – kromě Ivči, která si užívala na táboře a pak s příbuznými na Vysočině – hodně pracovní, ale pak přišel za odměnu týden dovolené na dalekém severu (nebo spíš v jiném prostoru a čase, než kde se obvykle pohybujeme). Slibujeme, že se o obrázky zážitkové i fotografické na podzim postupně podělíme.

Srpen nás zastihl na Moravě, a pokud někdy přes léto pojedete přes Rožnov a okolí a narazíte na trio Smutná, Mikolajková, Pimko (barokní zobcové flétny, nebarokní zobcové flétny, violoncello a příležitostně předtočený doprovod), neváhejte a jděte si vychutnat. Jejich koncert v dřevěném evangelickém kostelíku hned vedle skanzenu stál opravdu za to a velmi přesvědčivě dokazoval, že hudba je něco, co nepotřebuje hranice kultur, století, nového nebo starého. Hudba prostě je nebo není. Howgh!

16. července 2008

Ti z nás, kteří jsou školou povinní (Ivča), úspěšně zakončili školní rok. A poté odjeli na skautský tábor. Ti další ve školství se vyskytující (Iva) strávili pár dnů na zahraniční konferenci a zbylý čas psaním diseratace. A ti ostaní (Jirka) hlídali domácí krb, chodili do práce, nadávali střídavě na vedro i na déšť a nic podstatného nepodnikli.

V kultuře jsme střídmě holdovali pouliční výstavě Stopy lidí a obžerně hodovali na pražském festivalu jídla. Mňam!

16. června 2008

Měsíc uplynul vyplněn paradoxy počasí i myšlení našich mocných. Kromě jiného se nám podařilo udělat si výlet do Jesenického podhůří a pokochat se výstavou o Františku Vláčilovi a jeho stěžejních filmech. Také jsme opět navštívili Islandský den, pořádný každoročně Klubem Islandských fanatiků, a odnesli jsme si hezkou knížku.

Jinak jako vždy: ceny rostou a oba vinné hrozny na našem balkóně také.

15. května 2008

Duben a květen jsou měsíce rozmarné, jak tentokrát dosvědčilo i počasí i domácí plány. Nicméně jsme si na tři dny vyzkoušeli, jak se žije na zámku a hodláme o tom v příští aktualizaci přinést zprávu z cesty.

18. dubna 2008

Přežili jsme sníh, slunce, vedra i deště, velikonoce i choroby a vstoupili stylově do měsíce dubna, měsíce se svébytným smyslem pro humor, který by ostatně dosti dobře mohl vysvětlit některé události ve světě blízkém i vzdálenějším. Kulturně společenský život se tentokrát omezil na Kroniku Spiderwicků a "10 000 let př. n. l." (obojí nic moc) a příbuzenské návštěvy (mj. nově nalezeného bratrance).

Velikonoční nádivka byla - zejména díky kopřivovému družstvu - mimořádně vyvedená. A rozpoutali jsme nelítostnou válku s terorismem slimáků v truhlících na balkóně - skóre je zatím vyrovnané. Ještěže se alespoň jednomu z nás podařilo díky studentské aktivitě vycestovat na imaginární výlet na Hawai (kam se hrabe africký ples v Lucerně)!

17. března 2008

Kromě náhlého oteplení dvou a půl tuctu sněhových vloček dorazily do naší rodiny i bacilové v hojném počtu a pěkně nám tak zašmodrchaly plány na jarní prázdniny.

Kulturu tedy tentokrát reprezentovaly spíše v posteli čtené knihy a jedna výstava nerostů, která zato stála zato. Někteří starší členové rodiny si ověřili, že chodit do kina na horrory opravdu není jejich šálek kávy. (mj. – Jumper taky nic moc.) S mrazením v zádech jsme si zato vychutnali vzlety a pády doby na Nohavicově desce Ikarus a s radostí objevili novou možnost, jak se v průběhu dní znovu pravidelně setkávat s poznámkami a komentáři (v rámci novoroční čistky z Radiožurnálu odejitého) Ivana Hoffmana.

Želeli jsme odchodu jednoho z ligy výjimečných gentlemanů českého divadla Radovana Lukavského. Snad i na jeho počest se nám zbláznila balkónová růže a téměř červencově vykvetla.

Růže balkonová

Buď že je to jarní únavou nebo stářím, nějak se nám zdá, že na vše, co nemusíme, zbývá čím dál méně času.

15. února 2008

Překulil se další měsíc další podivné zimy a stejně jako všichni ostatní si „vychutnáváme“ podivné ovoce posledních reforem naší životní reality. Nicméně dějí se věci všední jako radosti školního lyžařského výcviku, prodlužování denního světla (alespoň na této polokouli) a drobné radosti běžkové. Dokonce i na zaběhnutí do kina jsme si chvilku utrhli (P.S. Miluji tě). Snažíme se přežít růst cen i počtu heren v okolí bydliště. Vychutnáváme si radosti budoucí privatizace bytových domů (kterou léta radnice odmítala, dokud ovšem několikanásobně nenarostly ceny, daně, ne/dostupnost hypoték atd.) a sbíráme drobty informací z radničního stolu, mezi nimiž ovšem chybí informace zásadní, která by lidem umožnila nějak se plánovitě na věc připravit – a to je cena.

Zatím tedy alespoň holdujeme kultuře – v posledním týdnu výstavě s valdštejnskou tématikou a původnímu českému seriálu Jak nezvolit prezidenta.

15. ledna 2008

Po hektickém předvánočním úsilí o sváteční pohodu vypukla vánoční lenora, mj. se to projevilo i na webu. Sice jsme se zúčastnili štědrovečerního koncertu pod Karlovým mostem, dovezli domů Betlémské světlo, sehráli nové i staré deskové hry, zabojovali si s rytíři kulatého stolu a neradi se vrátili do běžných povinností, ale hlavně jsme byli velmi příjemně líní…

Také jsme vyrazili na Tříkrálový závod ve 3D lukostřelbě - už jako řádní držitelé licencí. Skončili jsme spravedlivě na konci žebříčku, ale bylo to fajn a určitě ještě na pár podobných akcí vyrazíme.

17. prosince 2007

Sníh a mráz se vystřídaly s plískanicemi a jako každý rok si umiňujeme, že letos dáme přednost klidu a pohodě před pečením, uklízením a jinými podivnými prosincovými rituály. Alespoň nějaké to kino a divadlo se nám podařilo zorganizovat a taky jedno dvě posezení u adventního věnce, ba i na koledy došlo.

15. listopadu 2007

Trochu plískanic, a děšťů se sněhem, trochu divadel, rýma, kašel, trochu pracovních cest – tak nějak vypadá náš letošní listopad. Pochmurně listopadovou výstavu Štreitovu v Domě u kamenného zvonu i nečekaně veselé dušičkové představení „Vrátila se jednou v noci“ ve Vinohradském divadle pak můžeme jen doporučit. A než nám podraží od ledna kultura a všechny vstupenky na ni, zašli jsme se také konečně podívat, jak vypadá město z výšin Žižkovské televizní věže. Byli jsme tam před soumrakem, takže jsme viděli hned dvě města – jedno za denního světla a jedno soumračné s nepravděpodobným kouzlem umělého osvětlení. Tak mějte oči pro hezké zážitky otevřené.

26. října 2007

Podzim je období významné pro každého zahrádkáře, také proto vzpomínáme na nelehký život zahradníků na slunných ostrovech, zatímco rýmy kašel a nachlazení bloudí všude okolo. Utrhnuvše si ještě týden turistické dovolené, bojujeme nyní s pracovními úkoly a vlastní leností při domácích pracech, neboť vždy touto dobou shledáváme moudrými živočichy typu medvědů. Zalézt a spát – to by bylo něco. Někteří členové rodiny si užívali podzimních kruhových tanců, což mj. pozdrželo aktualizaci stránek.

Když odhlédneme od fotovýstavy na Ovocném trhu a houbově-sběračsko-sušicích orgií a semo tamo nějaké knihy, pak spíše kulturně krníme. Zato se jednomu z členů naší rodiny podařilo ulovit svého prvního housera v životě. (Bohužel nejde o zvíře, nýbrž o potíž. Někteří bližní byli natolik bestiální, že ještě k tomu komentovali danou situaci citáty z Cimrmana!)

Na vlastní kůži se seznamujeme s akupunkturou.

24. září 2007

Kochali jsme se divadly (Šest tanečních hodin v šesti týdnech, Půldruhé hodiny zpoždění). Mimochodem vícenárodnostní herecké obsazení je velmi inspirující. Slavili rodinná výročí a jubilea, připravovali věci a těšili se na rodinnou dovolenou.

Na přelomu srpna a září jsme strávili krásných 14 dní u moře a pak trochu zdravotně neunesli návrat do chmurné tuzemské reality (a pokles denních teplot ze 30 na 12ºC).

15. srpna 2007

Hrajeme si na zlatokopy při třídění přes deset let starých „pamětin“, korespondence i poodrostlých textilií a je to vskutku dobrodružné. Přemáháme letní rýmy a krkoboly. Užíváme si táboráků a lanových drah a těšíme se na flákací rodinnou dovolenou.

Otec rodiny se vydal na své první závody v terénní lukostřelbě 3D a skončil 3 od konce, což považuje za úspěch.

Viděli jsme zajímavou (bohužel už ukončenou) fotovýstavu Geometrie nahoty.

25. července 2007

Pokoušíme se přežít vedra, finiše pracovní i školní, tábory i domácí malování v naději, že líp ještě bude a společná dovolená nakonec uleví. Počasí se stará, aby to přežití nebylo jednoduché a dobrodružné já nevyšlo naprázdno.

Pobyt na táboře naplnil paměť nejmladšího člena rodiny zážitky, slunečné počasí naplnilo lednici rybízem. A dospělákům udělal radost obrázek zaslaný k pohádce. (Dokonce jsme dostali obrázek i k pohádce O mrkvovém králi, kterou jsme ani nenapsali – inu, uvidíme, jestli se nám zadaří vypracovat text na zakázku.)

Potěšil nás decentně ženský film Tajnosti.

19. června 2007

Vedro, sucho, vedro, sucho, dusno! Není divu, že se nám po tomto leitmotivu letošního jara zachtělo trochu chladu a vlhkosti. I proto je červnová aktualizace poznamenána převážně a hlavně našimi zážitky z letošního islandského dne.

A nejmladší člen rodiny vyrazil na svoji první opravdovou vodáckou výpravu (nejen na gumáku z Prahy do Roztok). S potěšením můžeme napsat, že se při té příležitosti neutopila. Řeka si vzala pouze svůj podíl z kalhot-odpínáků.

Dospělejší členové rodiny pak permanentně bojují s pracovní vytížeností, rostoucími cenami, věkem i vlastní leností, chronické choroby nevyjímaje.

15. května 2007

Užili jsme si čarodějnic a májových svátků, poputovali trochu po Čechách severních i jižních. Měli chvíli čas vnímat, co všechno znamená doma (od ekodomků a větrných elektráren, přes zpustlé bývalé továrny a statky, až po citlivě a s láskou opravovaná starobylá náměstí). Užili jsme si jeden dva dobré filmy (Vratné lahve a Fontánu). Proputovali jeden knižní veltrh. Prodělali další kousek pubertálních krizí i jaro, které přišlo na školáky v Ivčině třídě. Provoněli jsme si čas letos poněkud předčasně vykvetlými šeříky a dopřáli si pravidelnou trošku hudebna s kamarády v Charlie klubu.

18. dubna 2007

Vypukla u nás velká jarní únava (ostatně i aktualizaci jsme tentokrát zpozdili). Velikonoce nicméně tímto neduhem netrpěly, takže jsme je absolvovali v míře hojné podobně jako líbezný film Vratné lahve a do skleněna zvonivý koncert Zuzany Lapčíkové. O co jsme my lidé pomalejší medvědů po zimním spánku, o to více si zase přichvátlo letošní jaro, takže na nás jde trochu strach, co bude v létě.

15. března 2007

Plány ma jarní prázdniny mám poněkud zhatila chřipka, zůstali jsme trčet v Praze. Utěšovali jsme se aspoň tím, že stejně nebyly podmínky na lyžování. Ivča má za sebou svůj první ples a zvládla ho úspěšně. Dospěláci se párkrát dostali k nějaké kultuře (například adaptace Prachettovy knihy Maškaráda se nám velmi líbila). O filmu Životy těch druhých píšeme i v Dobré zprávě.

13. února 2007

Uplynul opět nějaký čas letošní podivné zimy ve znamení chřipek, vysvědčení, vládních krizí atp. Zažili jsme a zatím i přežili, protože v řadě průšvihů pořád ještě potkáváme vlídné lidi (je jich možná víc, než se zdá, jen se o nich jaksi nemluví). Konečně jsme si zase vychutnali saunu, nějakou tu kulturu se nám také podařilo potkat. Nejmladší člen rodiny zvládl premiérové vysvědčení na nové škole a chystá se na první ples (předtančení primánů). Blíží se jarní prázdniny, proto tentokrát aktualizujeme v mírném předstihu.

15. ledna 2007

Zima je letos skoro stejně divná a nanicovatá jako řada věcí, které nás potkávají. A stejně jako okolní příroda se dosti zmateně pokoušíme vrátit do řádu věcí. Vedle nemocí tak mírně pěstujeme společenský život a několikadenní vícegenerační rodinné hraní Proroctví na přelomu roku zůstane nesmazatelně zapsáno v našich kronikách písmem vskutku zlatým.

Zpět na nejnovější zápis
Nahoru Nahoru