Zrcadlo (mírně existenciální)
Tak tohle jsem já
Ta pro jiné důvěrně známá tvář
Na kterou si léta nemůžu zvyknout
Oči – dva unavení pozorovatelé
V modravých jezírkách
Smutek, smích, radost, pláč,
Soucit, únava, hrdost, vztek
Nepravidelní hosté
Kteří se nikdy nehlásí předem
Někdy tak dospělý pohled
Nedokáže zakrýt svět dítěte
Na čele vrásky a ďolíčky ve tvářích
Kdosi mi řekl, že mám krásný úsměv
A já se marně snažím zjistit
Jak vypadá
Ústa a jazyk
Umí zranit i podpořit
A občas přemýšlí dřív, než mluví
Možná to tak má být
Tak tohle jsem já
Jenomže já je moc široký pojem
Já jsem pro každého někdo jiný
Ty, zrcadlová
Která ses nikdy pořádně nelíčila
Snad proto, že nosíš jiné masky
Odpusť nám naše viny
A stav se někdy na kus řeči
Máme si toho dost, co říct
O čem?
Přeci o sobě…
Ivča, 2012
To je jistě rozumná otázka každého rozumného mimojdoucího. My jsme si na ní dali hned tři odpovědi :
Nezdá se vám občas, že společnost u nás doma (a nejspíš ve většině rozvinutých zemí) je posedlá ošklivostí?
Aby něco zaujalo, musí to být
hnusné jako rodina Simpsonova
ošklivé.
Jsme proti a tak se pokoušíme prezentovat převážně věci hezké i za cenu, že je někdo bude považovat
za kýč nebo naivitu.
Obsah našich stránek je sestaven z původních materiálů (textů a obrázků) našich, nebo osob, které nám daly s publikací
souhlas. Dáváme je k dispozici pod licencí Creative Commons.
Chcete-li cokoliv z našich stránek publikovat nebo jinak využít k nekomerčním účelům, můžete tak učinit, pokud uvedete
původ (stačí naše webová adresa). Publikace a jiné využití ke komerčním účelům je možné jen s naším výslovným souhlasem!
Vítejte na naší rodinné stránce
2001-2012
Nahoru