Cesty - Dračí doupě - Trpaslíci

Trpaslíci z pustých hor

Trpaslíci, kteří se usadili v Pustých horách, vytvořili časem svébytný kmen, přestože většinu vlastností, zvyků i obyčejů sdílejí s ostatními trpaslíky.
trpaslík

Obživa

Trpaslíci jsou především horníci, hutníci a řemeslníci. Těží rudné žíly, kterých je ve vyšších a nepřístupných částech Pustých hor dostatek, taví z nich kovy (obyčejné – cín, měď, zinek, i vzácné – stříbro, zlato, rtuť a antimon) a z části je zpracovávají. V pustých horách není železná ruda, železo a ocel tedy musí nakupovat. Nicméně umí je velmi dobře zpracovávat. Těžba a zpracování kovů včetně pomocných profesí (důlní stavby, vodohospodářství…) zaměstnává drtivou většinu z nich a na těch pár „odrodilců“, zabývajících se něčím jiným, hledí skrz prsty. Tolerují obchodníky, jsou totiž na obchodu závislí.

Společenská organizace

Práce trpaslíků je závislá na dobré organizaci, proto považují hierarchickou společenskou strukturu za samozřejmost a mlčky se ji podřizují. Jádrem organizace jsou cechy, částečně splývající s rody – povolání se velmi často dědí z rodičů na děti. Na vyšší postavení v cechu se nejčastěji postupuje na základě zkušenosti, odborné zdatnosti nebo prokázaných zásluh. Řadoví trpaslíci uznávají autoritu svých nadřízených se samozřejmostí a něco jako vzpoura je jim zcela nepochopitelné.

Starší cechů tvoří nejvyšší radu a její nejstarší nebo nejváženější člen je považován za hlavu celého kmene. Není králem v lidském smyslu toho slova, přestože je tak často lidmi (a ostatními rasami) z nedostatku lepších termínů nazýván. Jeho pravomoci jsou omezené zvykovým právem a jeho postavení není dědičné. Časem se vytvořily mezi trpaslíky rody, které se více zabývají organizační prací, jejich příslušníci jsou vzdělanější a tedy bývají častěji provoláváni do nadřízených postavení, často i podle zásady „když byl dobrý mistr otec, bude dobrým i syn“. Původ sám však rozhodně nestačí, schopnosti a zásluhy jsou nutné.

Trpaslíci pracují ve partách, vedených mistrem. Jejich členové dostávají předem stanovený podíl na výsledku práce. Například parta kovkopů dostane od svého cechmistra „koncesi“ na určitou oblast či žílu, na které mohou pracovat. Část výtěžku platí do cechovní pokladny, za část kupují materiál a o zbytek se dělí podle předem stanoveného klíče. Cech ze svého podílu financuje společné stavby, například větrací nebo dopravní šachty, část také platí nejvyšší radě, která zase financuje stavby nutné pro všechny.

Vojsko

Trpaslíci nemají (a neuznávají) bojovníky jako profesi a nemají pravidelnou armádu. Mají organizovánu jakousi domobranu, prakticky splývající s pracovním zařazením. Každý trpaslík má zbraň, umí s ní zacházet a v případě potřeby bojuje. Jejich protivníci jsou nejčastěji skřeti, kteří s nimi obývají stejný biotop (podzemní prostory). Drobné šarvátky vypuknou několikrát do roka, větší boje co pár let. Trpaslíci by nešli do války po boku někoho jiného, snad jen jako nouzová pomoc jinému trpaslickému kmeni. Také nejsou útoční, ale občas se dostávají do střetu s okolními rasami při rozšiřování svých dolů a dílen. Při prosazování svých územních zájmů jsou tvrdí a nesmiřitelní, i když jim to tak nepřijde.

Právo a soudnictví

Trpaslíci se řídí zvykovým právem, nemají psané zákony. Pokud se dostanou do sporu, řeší jej zpravidla cechmistr. Jejich soudy mají charakter civilního sporu, instituce prokurátora neexistuje. Obě strany přednesou svůj spor před cechmistrem, případně dalšími uznávanými členy cechu a ten se pokusí najít řešení podle zvyku a zdravého rozumu. Pokud některá strana nesouhlasí, řeší spor znovu rada starších, konečnou instancí je její představený. Málokdy je třeba někoho trestat, obvykle se najde kompromisní řešení, které je přijatelné pro obě strany. Pokud nějaký trpaslík výjimečně provede něco, co ostatní považují za zavrženíhodné (například se dopustí nevěry), je potrestán pokutou, což je velmi citelné. Krajní a velmi málo používaný trest je vyhnání.

Vztah k magii

Magie není trpaslíkům neznámá, jejich vztah k ní je však čistě utilitaristický. Je pro ně jen jedním z řady nástrojů a to ne tím nejdůležitějším. Většina trpaslíků se dívá na magii trochu s pohrdáním jako na ne zcela korektní způsob, jak si usnadnit práci. Dávají přednost klasickým postupům (kladivo je holt kladivo a žádná magenergie ho nenahradí). Ryzí kouzelníci mezi nimi nejsou, alchymisté nemají nejlepší pověst. Trpaslíci oceňují pouze „aplikovanou“ magii, například někteří dokáží rozeznat skrz vrstvu horniny nehomogenity jako jsou zlomy a prameny (jako lidští proutkaři) a to je v podzemí velmi užitečné.

Vzdělávání a věda

Děti se učí nejdříve od rodičů, pak od svých mistrů. Institucionalizované školství trpaslíci nemají. Velká část trpaslíků je negramotných, zpravidla jsou lépe vzděláni řemeslníci, než horníci a kovkopové. Řemeslníci také častěji znají obecnou řeč a cestují mimo kmenové území, takže mají ponětí o vnějším světě.

Trpaslíci mají vlastní písmo, které dost důsledně tají před ostatními rasami. Z vědních oborů mají především praktické znalosti z geologie, případně chemie, fyziky a matematiky. Naopak vůbec se nezbývají astronomií a astrologií, a to ani alchymisté kteří to jinak mají v popisu práce.

Trpaslíci zcela převzali lidský kalendář, přestože pojmy jako „měsíc“ většině z nich nic neříkají. Jejich původní kalendářová a časoměrná soustava je zapomenuta.

Umění

Trpaslíci jsou tvorové veskrze praktičtí, proto jim „čisté“ umění mnoho neříká. Neprovozují hudbu, nepíší básně ani netvoří sochy či obrazy. Zato mají velký smysl pro „průmyslový design“ – když vytváří trpaslík nějaký výrobek, třeba obyčejnou sekeru, je nejen funkční a do ruky padnoucí, ale také tvarově čistá a krásná. Podobný vztah mají k architektuře – byť omezené na podzemní prostory a stavby průmyslového charakteru. Jejich stavby a podzemní prostory jsou vždy velmi účelně rozvrženy a drobné zdobné prvky jako žebrování nebo tvarování sloupů jim dává eleganci.

Trpaslíci jsou také schopní výrobci šperků, přestože je sami nenosí a považují je spíš za zboží na vývoz.

Psaná literatura nehraje v jejich životě podstatnou roli, zapisují především výrobní postupy, těžební zprávy, účetnictví a podobné ryze účelové záležitosti.

Za určitý druh hudby by se daly považovat rytmické popěvky, které vznikají jako pomůcka pro udržení rytmu práce tam, kde je to nutné (místo „hej rup“), např. při práci s beranidlem nebo zarážení pilotů a výztuží.

Duchovní život

Trpaslíci jsou vesměs věřící, přestože se navenek jeví spíš jako pověrčiví. Nemají svatyně, kněze, ani pevnou věrouku. Naopak dodržují spoustu drobných rituálů pro odvrácení smůly a přivolání zdaru (například do nové chodby vždy vkročí pravou nohou). Rituály se dědí od mistra k učedníkům a tvoří velmi pevnou část jejich života. Bohem, o kterém moc nemluví, zato v něj hluboce věří, je pro ně Matka Země. Mají k ní ambivalentní vztah – všechno jejich bohatství od ní pochází, ale jediným rozmarem si je může zase kdykoliv vzít zpět. Stačí, aby se trochu pohnulo nadloží… Na nebesích své bohy nehledají.

Trpaslíci jsou sice trochu fatalisté (to je ovlivněno nebezpečným prostředím v němž žijí), ale věří, že kdo se usilovně snaží, tomu bude přáno a nakonec své dílo dokončí. V jejich hodnotách je na prvním místě práce pro společnost. Jsou velmi trpěliví a usilovní, zvyklí na to, že výsledku své práce se nemusí dožít. Velké podzemní prostory a složité komplexy důlních chodeb vytvářejí celé generace trpaslíků. Hned na druhém místě je majetek. Ostatní rasy, které nevidí tu prvou složku, považují trpaslíky za hamižníky a lakomce. Pro ně samé ale shromažďování pokladů není samoúčelné, tvoří si tak rezervu pro případ problémů (dojde rudná žíla a na novou se narazí třeba za 20 let…). Trpaslíci pohrdají bohatstvím, získaným jinak, než prací, například obchodními spekulacemi.

Když trpaslík zemře, je nečastěji pochován ve výklenku někde v důlní chodbě. Trpaslíci své věci rozumějí a vždy vykopou hrob tak, aby byl vzduchotěsný a nemohla do něj voda. Rozloučit se přijdou příbuzní a spolupracovníci, mrtvého uloží v oděvu, ve kterém zemřel, do ruky mu dají nástroj. Za řádnou a čestnou smrt je považováno zemřít při práci nebo v boji, velké uznání představují slova „zemřel tak, jak žil“. Trpaslíci nevěří v nesmrtelnou duši, ale věří, že památka a vzpomínka na mrtvé posiluje živé, proto třeba oblíbeného předáka pochovají na rozcestí důlních chodeb a kdo jde kolem, vzpomene si.

Soukromý život

Rodinný život trpaslíků velmi ovlivňuje fakt, že v jejich populaci je relativně málo žen, sotva jedna na tři muže. Většina trpaslíků – mužů proto zůstává svobodná. Ti, kteří se ožení resp. ty, které se vdají, vstupují do trvalého svazku „až za hrob“. Typická trpělivost a zarputilost jim v tom pomáhají. Neženatí trpaslíci zpravidla zůstávají s rodiči jako stálí pomocníci, někdy jsou do rodiny přijati i učedníci a tovaryši, pocházející z jiných rodů, to je typické zejména pro řemeslnické rodiny. Ženy, kromě krátkého období mateřství, pracují stejně jako muži, dělba na „mužské“ a „ženské“ práce neexistuje. Dětství trpaslíků je krátké. Sotva udrží nástroj, pomáhají dospělým a na pomocných pracích se zároveň učí. Velmi často přebírají děti profesi rodičů, pokud se však některé z dětí rozhodně pro něco jiného, není to považováno za problém.

O co víc jsou trpaslíci poslušnými kolečky v práci, o to větší individualisté jsou ve svém soukromí. Mimo společnost svých nejbližších jsou uzavření, o svých pocitech se nebaví a velmi málo je dávají najevo. O svém soukromí s cizími zásadně nemluví.

Kvůli malému počtu žen a nízké porodnosti trpaslíků ubývá. Jejich představení si to uvědomují, chápou ohrožení budoucnosti rodu, ale neznají řešení.

Vzhled

Typický trpaslík je zhruba o hlavu menší než člověk, ale rozložitější. Relativně velká hlava, krátký krk, velmi široká ramena a mohutný svalnatý trup, to vše stojí na krátkých, silných nohách. Paže mají vzhledem ke své výšce dlouhé, zakončené rukama jako lopaty. Jsou fyzicky velmi zdatní, mají obrovskou sílu a vytrvalost, trochu hůř jsou na tom s rychlostí. Běh a skok jim příliš nejde, naopak na žebřících a lanech jsou mistři. Také jsou velmi odolní. Dožívali by se věku přibližně trojnásobně delšího, než lidé, mnoho jich však zahyne při důlních neštěstích, následkem pracovních úrazů a v bojích se skřety. Zpravidla nosí dlouhé vlasy i vousy. Jejich tváře mají přirozené vrásky, takže i mladí trpaslíci připadají ostatním rasám staří. Trpaslice (kterých je málo) vypadají velmi podobně, téměř se neliší obličejem ani stavbou těla, takže ostatní rasy je nerozeznají (trpaslíci – muži samozřejmě ano).

Oděv

Trpasličtí muži i ženy se oblékají téměř stejně a jejich oděv je spíš praktický, než zdobný. Vždy (i v horku) chodí oblečeni v dlouhých volných kalhotách, kabátci a čepici, připomínající přilbu (ostatně v dolech a na podobných místech se přílby stále). Oděv je ze silné, pevné látky a zpravidla má mnoho kožených prvků, někdy kůže převažuje. Ozdob je málo, spíš jsou tvořeny prošíváním nebo našitými drobnými detaily. Šperky nenosí s výjimkou prstenů, přestože je umějí skvěle vyrábět a dost si jich cení. Na nohou mívají vysoké a těžké kožené boty.

Strava

Trpaslíci nerozumí zemědělství a ani pro něj nemají podmínky. Potraviny nakupují, nejčastěji od lidí z údolí, kterým zase dodávají nástroje, nářadí a jiné kovové výrobky. Jedí všechno (a hodně), preferují masitou stravu. Obvykle nejsou rafinovaní labužníci a dávají přednost kvantitě před kvalitou. Oblíbeným nápojem je pivo (kaloricky bohaté).

Volný čas

Ten téměř neexistuje, trpaslíci většinu života pracují 12 až 16 hodin denně. Koníčky či záliby neznají. Jednou za čas (přibližně čtyřikrát do roka) se sejde celý rod nebo cech na velké hostině, na které se nejen nezřízeně jí a pije, ale také vypráví. Někdy staré legendy, častěji ale o událostech skutečných a ne tak starých – obvykle je vyprávějí pamětníci. Účelem je udržet kontinuitu v rodu či cechu. Pak také povídají ti, kteří byli někde na zkušené u jiného kmene, co a jak tam dělají.

Vztahy k ostatním rasám a cestování

Obvykle se na ostatní dívají spatra leč opatrně, s nikým se nepřátelí, nikomu nenechají nahlédnout do svého světa. Nejvíce spolupracují trpaslíci s lidmi, protože od nich kupují potraviny. Lidé jsou jim také svým způsobem života a myšlení nejbižší. S krolly a lesními elfy, kteří také považují Pusté hory za svůj domov, se občas dostávají do územních sporů. Skřety hluboce nenávidí. Mluví vlastním nářečím trpaslického jazyka, ale s trpaslíky jiných kmenů si rozumí. Cizí jazyky se učí jen malá část z nich, obvykle ti, kteří častěji přijdou do styku s lidmi (obchodující a výše postavení trpaslíci, zvědové a prospektoři). Kultura jiných ras je nezajímá, cizí zvyky považují za nesmyslné a pohrdají jimi. Jistou výjimku tvoří profesní dovednosti jiných ras, ty jsou ochotni studovat (přestože se stejně považují za nejlepší).

Potkáte-li trpaslíka mimo jeho kmen, můžete si být jisti, že cestuje někam po určené trase za zcela konkrétním cílem, nejčastěji k jiné trpaslické komunitě. Jednotlivé kmeny si totiž vyměňují znalosti a dovednosti tak, že si vzájemně posílají tovaryše na zkušenou. Jiným pádným důvodem pro cestování může být obchod. Jen tak si cestovat po světě, to trpaslíci neuznávají. Nejblíž k běžnému pojetí cestovatele mají průzkumné a prospektorské skupinky, které mají za úkol prozkoumat určité území, zda tam nejsou ložiska využitelných nerostů. Taková družina má typický počet 7 členů.

Zpět Zpět na Dračí doupě/Rasy
Jirka a Iva, 2004 a 2005