Cesty - Dračí doupě - Krollové

Krollové

Zatroleně... pravil už asi každý z nás, když se mu něco nepovedlo. A vůbec si přitom neuvědomil, že v hloubi své historické paměti vzpomíná na špatnou zkušenost s obávanými ničiteli a kaziteli - krolly.

Když byla Země pustá a nesličná, byli krollové jejími jedinými pány. Skončení poslední doby ledové je očividně zaskočilo a od té doby to s nimi jde s kopce. Údajně přežívají v nepřístupných oblastech velehor, jak aspoň svědčí pověsti o tajemných sněžných mužích.

Vzhled

Mohutná postava krolla by působila velmi impozantně – obvykle měří přes dva metry, kdyby v ní nebylo zároveň něco neohrabaného. Silueta trochu připomíná gorilu – krátké nohy, dlouhé paže a lehce sehnutá chůze i ta vzhledem k ramenům poměrně malá hlava. Tvář vyniká mohutnými čelistmi se silnými zuby a velkým plochým nosem. Malé oči jsou zapadlé pod výraznými nadočnicovými oblouky a nízkým čelem. Krolové mají velké uši, díky nim i vynikající sluch.

Muži mají obvykle jen krátké a řídké vousy (ne že by se holili, prostě jim nerostou) a na většině těla tmavé ochlupení, trochu hustší než má hustě zarostlý člověk. Muži i ženy nosí dlouhé vlasy, s jejichž úpravou neztrácejí příliš mnoho času.

Oblékání

Nejčastěji se krollové oblékají do kůží a kožešin, s jejich úpravou si příliš nelámou hlavu. Říkat tomu oděv je snad až příliš nadnesené. Chodí bosi (i po sněhu a ledu) nebo v jednoduchých ovinovačkách. Ti z nich, kteří se častěji stýkají s lidmi, přejali i některé prvky z lidského odívání, tj. někomu seberou kabátec a natrhnou ho, aby se do něj vešli.

Muži i ženy se zdobí drobnými trofejemi, navlečenými na šňůrkách kolem krku. Mohou to být zuby a drápy zvířat, ale také nějaká třpytivá tretka nebo zlatá ozdoba.

Strava

Cokoli je jedlé, může krollovi posloužit jako strava. Protože zpravidla žijí ve velmi nepříznivých přírodních podmínkách, nemohou si vybírat. Počínaje mechy, lišejníky a mladými výhonky zakrslých vrb, přes drobné živočichy až k masu velkých zvířat. S vařením se příliš nenamáhají, rostlinou potravu jedí syrovou, maso často také, někdy (zejména maso velkých býložravců, které je tuhé) pečou nad ohněm nebo v popelu. Lidským jídlem také nepohrdnou, nijak zvlášť je ale nemilují.

Krollové neznají systematické zemědělství, jsou to víceméně náhodní lovci a sběrači.

Biotop

Ty nejnehostinnější pustiny jsou jejich domovem – velehory nad čarou lesů, severské tundry, oblasti blízké pólům. Krollové snášejí kruté mrazy a dlouhé zimy, nepříjemně se cítí v horkém podnebí (pravda, spíše kvůli množství tam se vyskytujících lidí, než že by jim vadilo teplotně – v tomto směru jsou neobyčejně odolní… Vřelé gejzíry, které by člověka chutně povařily, jim například ani moc neublíží).

Životní podmínky naučily krolly mnoha dovednostem, například dokáží urazit bez odpočinku dlouhé vzdálenosti v náročném velehorském terénu, umí překonávat skály i ledovcová pole, dokáží kdykoliv nají úkryt před sněhovou bouří nebo se prostě nechají zapadat sněhem v nějaké prohlubni mezi skalami, upadnou do stavu podobného hlubokému spánku a přežijí tam.

Profese

Těžko u nich mluvit o profesi, když není výběr. Krollové neprovozují žádná řemesla ani zemědělství, neznají specializaci ve vlastním smyslu toho slova. Jsou lovci a bojovníky díky svému životnímu stylu, ale nerozumí žádné organizaci, a tak nejsou příliš použitelní například ve vojsku. Také nechápou námezdní vztah. Když je chcete platit, cokoliv si vezmou, ale necítí se tím zavázáni nějakou práci či službu poskytnout.

Pokud náhodou dělají něco jiného než bojovníka nebo lovce, jde:
a) o omyl toho, kdo vám to popisuje nebo
b) o tajného křížence krolla s jinou rasou
   (oni krollové v tomto ohledu nejsou zase až tak vybíraví, ale nesnášejí, když se jim to připomíná).

Mohou se někdy vyskytnout v roli, kterou okolí vnímá jako zloděje, ale pro ně je to normální morálně přijatelné sebrání kořisti druhému (poraženému). Někdy se takto daří krolla zneužít šikovné lapkovské bandě.

Jejich styl boje je založen hlavně na síle, méně už na technických finesách, přesto jsou velmi nebezpečnými bojovníky. Přirozenou zbraní je pro krolla těžký kyj nebo kamenná palice. Dobře si bude rozumět také se sekerou. Technickými zbraněmi, jako je třeba luk nebo kuše, hluboce pohrdají. Dostane-li kroll do ruky meč, bude s ním zacházet v podstatě jako s kyjem a šermířská technika ho nezajímá – vzhledem k jeho velikosti a síle nakonec ani nemusí. Dokonce by se dalo uvažovat i o tom, že velmi účinnou zbraní (často dokonce zbraní hromadného ničení) je i kroll „an sich“ neboli kroll jako jev sám o sobě.

Krollové jsou v boji bezmezně odvážní, nezatěžují se taktikou ani strategií a jdou vpřed, mávaje zbraní. Proto v přímém střetu muže proti muži téměř nemají rovnocenného soupeře, snad kromě barbarů. Snadno ale „sednou na lep“ nějaké válečné lsti a nechají se vmanévrovat do nevýhodného postavení. Považují ovšem podobné postupy za zbabělé a skutečného bojovníka nehodné.

Umění

1) Boj.

2) Umění mlčet v mnoha jazycích a dialektech a trefně tak komentovat dění (jakékoli).

3) Jednoduché vyrývané motivy, kterými si zdobí své zbraně a nástroje.

Společenská struktura

Zpravidla žijí v malých tlupách, v podstatě širších rodinách. Náčelníkem je zpravidla ten nejsilnější a je jím jen tak dlouho, dokud si dokáže své místo obhájit. Tlupa nemá stálé sídlo a kočuje po poměrně velkém území, často se přesunuje o desítky kilometrů. Potkají-li se dvě tlupy, dojde vždy k nemilosrdnému boji. Vzhledem k trvalému nedostatku potravy v jejich biotopu žádná tlupa nesnese „konkurenci“.

Tlupy nemají žádného „vyššího“ náčelníka a příliš se nedokáží domluvit, proto krollové nejsou schopni koordinovaně bránit svůj prostor proti jiným rasám. Dalo by se říci, že skoro každá vlčí smečka je lépe a rafinovaněji organizována.

Gender aspekty

Muži respektují ženy, pokud jsou těhotné nebo matkami malých dětí – pak jim dokonce pomáhají. Jinak jsou si všichni dospělí v tlupě konkurenty a vzájemná hierarchie se udržuje neustálými drobnými šarvátkami.

Vztahy

Nežijí ve stálejších párech či rodinách, jako většina humanoidů. O momentálně „volnou“ ženu (tj. takovou, která není těhotná nebo nemá úplně malé dítě) se muži zpravidla poperou a poté se jí pokoušejí zmocnit. Navenek to vypadá, že žena nemá na výběr, prakticky si ale partnera vybírá ona (někomu uteče, někomu ne…). Mimochodem pro ten případ je nutno dodat, že krollky se běh učí jako jednu z prvních sportovních disciplín.

Výchova

O malé děti pečují matky a zároveň jim poskytnou i základ výchovy. Odrostlejší děti se drží pohromadě v „dětské tlupě“, kterou dospělí spíš tolerují, než že by se o děti starali. Výrostci se pak musí o místo na slunci doslova poprat. Očekává se, že budou schopni se o sebe postarat mnohem dříve, než je to obvyklé u jiných ras.

Výuka

Pro děti krollů existuje jediná výuka - nápodobou. Malí krollíci jsou dobří pozorovatelé a dokáží hodně „odkoukat“, leccos jim také napoví instinkty, na které se spoléhají více, než ostatní humanoidi. To platí zejména v kontaktu s přírodou – jen málokdy vleze kroll na lavinový svah, prostě to pozná a nikdo ho to nemusí učit.

Tato „nepotřeba učení“ je zároveň jejich prokletím – necítí příliš potřebu se učit, a proto se jen obtížně přizpůsobují novým podmínkám. Pokud musí kroll žít mimo své přirozené prostředí, někde v civilizaci, nikdy ji nepochopí a nepřijme za svou (ona jeho ostatně většinou také ne).

Náboženství

Zpravidla věří v duchy. V jejich pojetí je příroda poněkud antropomorfní (nebo spíš „krollomorfní“) a za všechny děje v ní mohou duchové. Každý strom nebo kámen má svého ducha, často nepřátelsky a konkurenčně naladěného. Krollové s duchy vždy počítají, ale zacházejí s nimi podle očekávané síly a důležitosti. Některým přinášejí oběti (většinou trochu potravy), chtějí-li si získat jejich přízeň. To činí především, když se vydávají na cestu nebo nějakou bojovou výpravu.

Víra v přírodní duchy se doplňuje s krollím neanalytickým pohledem na svět – netřeba zkoumat příčiny a souvislosti jevů, za vše přece mohou duchové a ti mají vlastní rozum.

Obřady

Krollí rituály nemají jasná a všemi respektovaná pravidla, zpravidla jsou provozovány neuvědoměle a hodně se liší tlupa od tlupy. Nejdůležitější v životě krolla je jeho přijetí mezi dospělé, které si musí zasloužit a zpravidla se proto musí vydat na samostatnou výpravu. Ta může trvat několik týdnů až let. Přinese-li dostatečnou kořist, stává se plnoprávným členem tlupy. Často toto přijetí vypadá tak, že se s ním ostatní poperou a svůj majetek si musí obhájit.

Většina horských tlup se vydává víceméně pravidelně na cestu (s příchodem zimy sestupují do nižších poloh, na jaře se stěhují do výše položených údolí). Začátek tohoto stěhování je obvykle spojen s obřadem usmíření duchů skal, který provádí náčelník před celou tlupou.

Značně ritualizované jsou také každodenní drobné potyčky, které udržují hierarchii v tlupě. Mají totiž zvyková pravidla a pokud je někdo poruší, dočká se minimálně citelného výprasku. Mezi základní zásady patří: Bojuje vždy jeden proti jednomu, beze zbraně, boj končí okamžitě, jakmile jedna strana dá najevo podřízenost. Neútočí se bez varování a napadený se může boji vyhnout gestem podřízenosti nebo útěkem. Není účelem (ani zvykem) protivníka vážně zranit či zabít.

Pohřební obřady

Zesnutí sešlostí věkem krollům opravdu nehrozí. Pokud neskončí svůj život pod lavinou, pádem do propasti nebo podobným způsobem, zahynou v boji. Pozůstalí si rozeberou, co zůstalo a jinak platí sejde z očí – sejde z mysli.

Na velké pohřební obřady si krollové nepotrpí. Mrtvé tělo ostatní zavalí několika balvany (pokud to místo a čas dovolí) a jdou dál. Nevěří v posmrtný život ani mrtvé neuctívají.

Hodnoty a etika

Krollové jsou velcí individualisté. S výjimkou ochrany vlastních žen s malými dětmi preferují pouze vlastní prospěch, a to všemi prostředky. Mnozí je považují za zlé, nemorální, nevěrné nebo nevděčné. Není to přesné, krollové prostě žádné závazky k jiným nepociťují, proto není proti jejich etice, když je zachráníte z nějaké šlamastyky a oni vás v zápětí oberou nebo na vás zaútočí. Krollovi jsou všichni ostatní okolo protivníky (to platí i pro vztahy odrostlejších dětí a jejich rodičů).

Zvláštní je jejich vztah k majetku. Milují zlato a drahocennosti, nechápou ale jejich cenu v tržním smyslu, jsou pro ně jakýmsi fetišem. Sbírají je, jako straka lesklé kamínky. Ostatní majetek je jim lhostejný. Představa krolla o ráji by byla velmi jednoduchá – kout za větrem, dost jídla a nějaké to zlato na hraní.

Vědy

Vědu v obvyklém smyslu neprovozují a ani nechápou. Jejich způsob myšlení je méně analytický, než třeba u lidí. Berou věci tak, jak jsou, a nezkoumají příčiny, proč takové jsou.

Krollové mluví vlastním poměrně jednoduchým jazykem. Mnozí se trochu naučí obecnou řeč, ale mluví jí špatně, protože taje gramatiky jsou jim uzavřeny. Také nikdy nepochopí jinotaje nebo skryté významy. Chtějí-li něco říct, použijí nespíš nesouvislý shluk podstatných jmen a sloves, který ale dostatečně přesně vystihuje jejich myšlenku.

Vnímavost, skvělý sluch a pozorovací schopnosti krollům umožňují dělat leccos, co by se příslušníci jiných ras museli složitě učit, například odhadovat vývoj počasí, hledat vodu a něco k snědku ve zcela neznámém terénu, orientovat se i v mlze a sněhové bouři. Bohužel, jejich skvělé vybavení pro život v drsné přírodě zcela selhává v civilizaci a dospělí krollové nejsou ochotní (a moc ani schopni) se učit.

Krollí cesty na zkušenou

Mladý kroll, který už není vnímán jako dítě a ještě není zkušeným bojovníkem, aby si získal místo mezi dospělými, musí na cesty. Primárním cílem takové cesty je získat zlato – tj. doklad vlastního postavení se na vlastní dospělé nohy, sekundárním přinést tlupě zkušenosti a znalosti z jiného světa. Zlato totiž mohou krollové získat pouze v „civilizaci“ – dolovat nebo rýžovat neumějí. Kroll na zkušené zpravidla brzy na základě intuice i zkušenosti pochopí, že praštit každého, koho potká, kyjem po hlavě je sice jednoduché, ale s ohledem na mizivou hotovost většiny osamělých pocestných poměrně neefektivní. Je tedy nucen vstoupit do bližšího kontaktu s ostatními rasami a aspoň částečně přijmout jejich styl života, pochopit něco z jazyka a ekonomických vazeb. Není to pro ně jednoduché (zpravidla pro obě strany), naštěstí krollí mladící jsou ještě k učení jakžtakž ochotní. Můžete je pak potkat například ve vojenských oddílech nebo lupičských bandách, ostatně oni to od sebe moc nerozeznávají.

Postoj k magii

Jejich postoj k magii je velmi zdravý v tom, že si zpravidla vůbec neuvědomují, že o nějakou magii jde. Sami ji uvědoměle nepoužívají, její projevy u jiných považují za normální (případně stejně nenormální jako psaní, hudbu aj.).

Koníčky

Sbírání (nikoli těžba) zlata, nejen volně ležícího.

Vztah k jiným rasám

Sami sebe krollové považují za vrchol tvorstva. Pak už to šlo jen k horšímu. Na ostatní humanoidy shlížejí svrchu (doslova) jako na vývojový omyl a úpadkovou slepou uličku a pro jejich menší fyzickou sílu a „civilizovanější“ životní styl je považují za méněcenné a změkčilé. Hodnoty jako jsou znalosti, vzdělání apod. jim nic neříkají.

Nejblíže jsou jim horští pastevci (zpravidla barbaři nebo lidé), kterým krollové čas od času seberou zatoulaný kus dobytka. To obě strany považují za přijatelné. Pokud se jednou za řadu let pokusí trollové o větší krádeže dobytka nebo vydrancují horskou osadu, povolají horalé posily a krolly vyženou opět do vyšších poloh.

Nebýt cest na zkušenou, považovali by krollové nejspíše jiné rasy jen za „lovné tvory“ a do žádné spolupráce by se nepouštěli.

Zpět Zpět na Dračí doupě/Rasy
Jirka a Iva, 2004 a 2005