Cesty - Dračí doupě - Draci

Draci

Draci jsou rasa prastará a nejspíš mimozemského (možná i mimovesmírného?) původu. Což dokazuje ohňotvorné ústrojí jako rudiment po reaktivním raketovém motoru. Ve skutečnosti se ale dokáží pohybovat specifickým způsobem jistou transformací časoprostoru, která je výpočetně složitá a jen těžko jim umožní návrat do původního místa. Lze říci, že draci zde se vyskytnuvší jsou v podstatě trosečníci a ztroskotaní zachránci, kteří se v nouzi občas navzájem rozmnožují.
drak

Původ

Původ draků je obestřen tajemstvím, zdá se, že do našeho časoprostoru dobloudili z jakéhosi vzdáleného jinovesmíru, kam se nemohou vrátit. Jsou tedy trvalými vyhnanci a Ahasvery našich světů. Tento osud se stal leitmotivem jejich prožívání a psychiky vůbec, význačně ovlivnil jejich samotářskou povahu a nechuť k přehnaně přátelským kontaktům s kýmkoliv mimo vlastní druh. Ono je těžké udržovat komunikaci s člověkem, když je k drakovi (s ohledem na jeho složité multidimenzionální vnímání i prožívání světa) přibližně v pozici láčkovce k homo sapiens.

Jejich předurčení k osamělosti z nich tak činí tvory na první pohled nerudné, ve skutečnosti se ovšem jedná pouze o lehkou formu dračí deprese a hlubokého smutku z oddělení od prapůvodního společenství. Nic na tom nemění ani to, že kontakt s původními draky už by pro ně nebyl bez komplikací, mj. z důvodu jiných a odlišných životních podmínek a zkušeností, s nimiž se v mezidobí setkali.

Vzhled

Vzhled je typicky dračí – tj. vznešený, cize působící a nepopsatelný. Draci a dračice vypadají – alespoň pro lidské pozorovatele – stejně, nikdo to nerozliší a drak sám to na sebe neřekne. (Tedy, vypadají stejně pro lidi, kteří jsou s to je vnímat s bídou ve 3 – 4D.) Tělem zpravidla připomínají velké plazy (šupinatá kůže, dlouhý krk a ocas), je to však podobnost pouze vnější, daná nároky aerodynamiky a trochu také potřebou odlišit se od tvorů v daném světě obvyklých, skutečná biologická příbuznost tady není.

Draci také zpravidla mají blanitá křídla a dokáží létat. Vzhledem ke své velikosti a váze nejsou příliš obratnými letci, jsou ale velmi vytrvalí a dokáží překonat obrovské vzdálenosti. Navíc mohou využívat i méně obvyklých fyzikálně-magických zákonitostí.

Různé formy draků – červený, černý, zelený a další – neznamenají druhovou odlišnost, nýbrž jen odlišná stádia periodické (cyklické) dračí ontogeneze. Drak se během svého velmi dlouhého života několikrát uchýlí do skrytého místa, kde svlékne kůži a zároveň přijme novou vývojově vyšší formu. Každé vyšší vývojové stádium draka je méně závislé na fyzické realitě a má dokonalejší magické schopnosti. Podle našich omezených znalostí je nejvyšší formou či stádiem vývoje drak zlatý, který dovede měnit podobu svého těla. Je možné, že existují i vyšší formy, které se vymykají našemu vnímání, a proto o nich nevíme.

Nezbytnou podmínkou procesu přeměny je přítomnost dostatečného množství katalyzačního prostředku. Optimální materiál (nestabilní transuran 333) sice na zemi dostupný většinou není, ale draci nouzově používají magicky sycené zlato či drahé kameny (odtud dračí poklady a zcela neadekvátní pověsti o nich). Vzhledem k velikosti draka a neprostupnosti dračí kůže se týž musí ve zlatě doslova válet a to po několik desítek až stovek let, aby došlo k úspěšné transformaci.

Nedostupnost potřebného katalyzátoru na Zemi má za následek neúplnost dračí transformace a ztrátu schopnosti zaměřit se cíleně na další místo přesunu časoprostorem, vlastní původním dračím plemenům. Lze říci, že draci zde se vyskytnuvší jsou v podstatě trosečníci a ztroskotaní zachránci, kteří se v nouzi občas navzájem rozmnožují.

Je také nutno doplnit několik poznámek k dračímu plameni – v zásadě se jedná o ohňotvorné ústrojí, zachované jako rudiment po reaktivním bionickém raketovém motoru. Draci se ovšem také dokáží pohybovat specifickým způsobem jistou transformací časoprostoru, která je ale výpočetně složitá a jen těžko jim umožní návrat do původního místa, navíc draci s věkem tuto schopnost postupně ztrácejí.

Pro úplnost doplňujeme, že podle některých teoretiků je drak v podstatě ve svých očích a ve své domovské dimenzi stabilní, jen nedostatečnému lidskému vnímání se to jeví jako různá stádia a odlišné vnější podoby, dané různým průmětem mnohadimenzionálního objektu draka do našeho jednoduchého třírozměrného prostoru.

Strava

Jako magičtí tvorové draci magií žijí zcela přirozeně, potřebují ji stejně (možná víc) než potravu. Jejich metabolismus je totiž vázán na existenci ve vícenásobném (od sedmé dimenze výše) prostoru, kde je ovšem tzv. magie dokonale vysvětlitelná primárními dimenzionálními zákony.

V podstatě se mohou živit téměř čímkoli, jsou-li tomu příznivě nakloněny okolnosti, zejména možnost sycení magií. To je snad jediný důvod, pro který by snad mohli strávit i ty proklamované princezny. Nejčastěji se ovšem živí specifickými nerosty a horninami, v nouzi čímkoli, co je. V některých stádiích vývoje potřebují i organickou stravu a pak se někdy stávají pleniteli stád. Draky způsobené škody se ale neuvěřitelně přehánějí. Jednak si pastýři kryjí manko, jednak majitelé stád využívají dračí psychózy k pojišťovacím podvodům, takto pěstovaná nenávist k drakům také slouží jako záminka k lovu na vzácné trofeje a dračí zlato.

Biotop

Drak je jeden z mála tvorů, fyzicky schopných žít téměř kdekoliv, mezihvězdný prostor nevyjímaje (jak je výše uvedeno, dle některých teorií je dračí plamen původně specifická výbava pro pohyb kosmem). V nám známém světě dávají draci přednost pustinám, především proto, že tam mají klid a dostatek prostoru. Do hustě obydlených zemí se vydávají jen výjimečně.

Vzhledem k rozpínavosti humanoidů (především lidí), je dostatečně rozlehlých pustin stále méně a méně. I to jeden z důvodů, proč je draků tak málo a dále jich ubývá. Navíc se lidé (z ne zcela jasných důvodů) s draky nesnesou a pod nejrůznějšími falešnými záminkami se pokoušejí o jejich vyhubení.

Jazyk

Draci pravděpodobně nějaký svůj jazyk mají, je však pro lidi neuchopitelný. Nemá totiž klasickou zvukovou podobu, draci se dorozumívají telepaticky. Zdůrazňujeme slovo pravděpodobně – vzhledem k jejich velmi řídkému výskytu se zřejmě nikomu z humanoidů nepodařilo zastihnout skupinu draků v družné debatě, jejich rozhovor vyslechnout a v neposlední řadě přežít a podat o tom zprávu.

Profese

Být drakem je profese sama o sobě. Ostatně, umíte si představit draka jako zloděje, svářeče, alchymistu? No, ještě snad bojovníka…

Sami sebe ovšem považují za vytříbené tanečníky a bardy.

Možná se občas mezi nimi najde i pár filozofů, mimo dračí svět však zůstávají nepochopeni. Obáváme se, že jejich úhel pohledu a způsob uchopení problému je mimo dračí druh prostě nezprostředkovatelný.

Umění

V přísném utajení pěstují draci také malování plamenem – druhý drak to může vnímat jako hudebně, literárně, tanečně světelnou kompozici. Umožňuje to hlubší formu vzájemného dračího komunikování, sdílení a snad to má i nějaký specifický význam při namlouvacích rituálech a oslavách dračí dospělosti.

Společenská struktura

Draci jsou samotáři a individualisté. Nemají organizaci, neuznávají žádné vůdce. Vzájemně o sobě vědí, jsou propojeni telepatickými kontakty, ale setkávají se jen velmi výjimečně. Mají ostatně na výběr mnoho jiných způsobů setkávání, nejen přízemní variantu setkání fyzického.

Proč nemůžou být aspoň trochu společenštější, napadá jistě mnohé čtenáře. Ve skutečnosti ovšem společenští v jistém smyslu docela jsou – s ohledem na svou sdílenou druhovou paměť, cokoli se stane komukoli z draků, sdílejí s nimi i všichni ostatní. Jen k tomu nepotřebují být nutně v tomtéž místě a koneckonců ani v tomtéž čase.

Vztahy

Jejich vzájemné vztahy jsou nepopsatelné, neboť jsou natolik jiní, že se lidem nedaří jejich vztahovost pochopit, aniž popsat. Do jisté míry by se dalo říci, že každý drak je světem sám o sobě. Dílčí dračí vztahovost způsobuje sdílená druhová paměť a multidimenzionální pojetí života integrující mimovesmírný dračí základ s individuální a neopakovatelnou kvalitou specificky dračího prožitku.

Výchova

Pokud dojde k té vzácné události a z vejce se proklube dračí mládě, musí čelit světu samo. Věkem malé dráče ovšem vůbec není malé velikostí a silou a od prvních okamžiků dokáže používat mozek, o jehož výkonu by se Einsteinovi ani nesnilo. Navíc dokáže sdílet určitou zkušenostní bázi ostatních draků (něco jako druhová paměť), těžko říct, zda ji dostane do vínku od rodičů nebo se na ni dokáže napojit telepaticky.

Lze vůbec hovořit o nějaké výchově? Rodiče jsou v nedohlednu, o jiných dracích nemluvě. Přesto, pokud se mladému drakovi podaří najít (ať už fyzicky, nebo telepaticky) staršího draka, tak za „úplatek“ (většinou v podobě zlata) je starší drak ochoten na kratší dobu mladého draka vést a předat mu část vědomostí jinak než obvyklým způsobem – tj. sdílenou druhovou pamětí.

V každém případě drak v období proměny prochází většinou jakousi krizí identity (nezaměňovat s dračí pubertou), v jejímž průběhu opravdu, ale opravdu není radno na draka narazit. A to ani tehdy pokud jste příslušníkem stejného druhu!

Dračí puberta nastává někdy po mnoha stech letech (700–1100). Podobně jako u lidí se v jejím průběhu mění dračí zdánlivá tělesná podoba i psychika. Drak se cítí sám, je nervózní, agresivní, občas útočí na širé okolí. Také se už úplně vyvíjí jeho ohňové ústrojí.

Výuka

Draci jsou považováni za moudré až vševědoucí. Přitom odmalička žijí sami, jsou tedy zásadně samouci. Jejich nadlidská inteligence a paměť, pozorovací schopnost a vzhledem k dlouhému životu i dostatek času jim dávají možnost naučit se cokoliv, o co mají zájem.

Pro draka není problém naučit se jakýkoliv lidský nebo ne-lidský jazyk. Psát v lidském písmu nemohou fyzicky, sami písmo nepotřebují (mají absolutní paměť). Číst by mohli, zpravidla však o to nestojí. Lidské vědomosti, skryté v knihách, jsou pro ně banální a nezajímavé.

Proslavená dračí moudrost není ani tak moudrostí, jako zkušeností. Drak za svůj život viděl (a mohl promyslet) skoro všechno, navíc draci dokáží své zkušenosti sdílet. Na svět humanoidů se dívají s nadhledem, a to, co lidé považují za novinku, oni už dávno vědí.

Vzhledem ke svému druhu z lidského hlediska moudří nejsou – nemnoží se, neposilují své postavení ve světě, neobsazují další prostory. A to přestože na to vše mají dostatek sil a moci. I v tom je zkrátka dračí moudrost odlišná – zjednodušeně řečeno, když draci ztratili kontakt se svým původním společenstvím, nemají zájem na vybudování nového.

Náboženství

Navenek působí draci zpravidla ateisticky (pokud se sami z nějakého důvodu za božstvo neprohlásí). Jejich náboženské představy jsou pravděpodobně velmi abstraktní a pro lidi neuchopitelné. Pro názornost se pokuste představit si dogma trojjediného deuteria (a filozofické dopady z toho plynoucí).

Pohřební obřady

Smrt je chápána jako smutná událost, kdy jeden z nich odchází a nikdo neví (dračí mudrci o tom vedou spory) kam, respektive co se děje s jeho duší po smrti. Pohřební obřad (pokud je možno ho uskutečnit) by se dal popsat jako slavnostní sežehnutí těla, přičemž se shromáždí nejbližší draci (aspoň virtuálně). Když je zemřelý nějak významný, nebo svou smrtí někoho zachránil, může se stát, že se stane součástí nějaké dračí ságy, která se zpívá a je doprovázena náležitými ohňovými efekty.

Hodnoty a etika

Ve vztahu k vlastnímu druhu jsou draci přímo příkladem snášenlivosti – nevedou spory, neválčí, nezištně spolupracují (aspoň na úrovni sdílení životních zkušeností). Neusilují o vládu nebo zotročení jiných, neokrádají se ani nezávidí.

Ostatní tvorové nejsou v dračích očích důležití, proto například usmrcení člověka není považováno za vraždu ani za krutost. Shromažďování zlata není hamižnost, ale prostá životní nutnost, ostatně zlato pro draky má zcela jiný význam než pro lidi nebo trpaslíky.

Vědy

Věda to jsou draci sami o sobě. Nejblíže mají snad k čemusi jako propojení teoretické fyziky s aplikovanou psychologií a jemnou formou filozofující chemie.

Postoj k magii

Magií žijí zcela přirozeně, potřebují ji stejně (možná víc) než potravu. Jejich metabolismus je totiž vázán na existenci ve vícenásobném (od sedmé dimenze výše) prostoru, kde je ovšem tzv. magie dokonale vysvětlitelná primárními dimenzionálními zákony. Přesto má i u nich magie více “úrovní“, tj. každý drak má jinak silnou magii a jinak zaměřenou (např.: oheň, maskování apod.).

Vztah k jiným rasám

Jak bylo už výše naznačeno, draci nepovažují humanoidy za sobě rovné, ale za zábavnou, leč primitivní životní formu. K jejich společenstvím mají vztah, asi jako člověk, pozorující mraveniště. To také lze pozorovat se zájmem či s lhostejností, případně mravencům pomáhat či škodit. Nelze ale stát se mravencem a žít jeho starostmi.

Jakous-takous úctu u nich mají pouze vznešení elfové pro svůj vztah k magii a trochu podobný pohled na svět. Elfové jsou také dlouhověcí a tím drakům do jisté míry blízcí.

Pokud se drak vůbec s lidmi baví, pak zpravidla s povýšeným nadhledem. A pokud se snad zapojí do nějaké mocenské „hry“ mezi panovníky nebo vojevůdci, pak jen pro svůj rozmar a krátkodobou (z hlediska dračího rozměru času) zábavu. Jinak si draci zpravidla lidí nevšímají a jsou nejraději, když si lidé nevšímají jich. To ovšem bohužel lidé často nerespektují.

Lidé draky uctívají pro jejich sílu a moudrost, zároveň je mnohdy vnímají jako ohrožení a ze strachu je nenávidí. Také představa dračího zlata dráždí lidskou touhu po bohatství. Profesionální drakobijci jsou téměř jen mezi lidmi. Kultury, které draky znají už jen z legend, drakobijce často považují za hrdiny (svatý Jiří), ty které mají s draky přímou zkušenost, je mají za profesi sice obtížnou a užitečnou, ale poněkud pochybnou, asi jako krysaře a katy.

Téma dračího zlata je důležité také pro trpaslíky. Draci čas od času, když přijde doba jejich přeměny, nepohrdnou trpasličí prací a obsadí jejich podzemní prostory i s nashromážděným zlatem. Pak zpravidla vypukne krutý boj, ve kterém mají trpaslíci jen málo šancí. Proto také draky upřímně nenávidí. Sami je ale nevyhledávají a neloví.

Z humanoidních ras mají k drakům nejužší vztah elfové, ať už je to vztah a přátelský nebo nepřátelský. Tuší (obě strany) nějakou příbuznost. Elfové také jako jediní dokáží aspoň částečně pochopit dračí moudrost a pohled na svět.

Zpět Zpět na Dračí doupě/Rasy
Jirka a Iva, 2004 a 2005