O svíčce, která se bála tmy

Byla jednou jedna holčička, ani už teď nevím, jak se přesně jmenovala – nejspíš Karolínka, Eliška, Anetka nebo možná Hanička. A ta holčička dostala k narozeninám nebo k svátku svíčku. Jenomže to nebyla svíčka obyčejná, ale svíčka, která se hrozně moc bála a ze všeho nejvíc se bála tmy. Bála se tak moc, že ve tmě samým strachem zhasínala, a to prosím i při úplném bezvětří. Taková svíčka to má ale v životě těžké. No řekněte sami. I téhle naší, totiž Haniččině svíčce, to začalo časem víc a víc vadit. Proto se šla zeptat na radu moudrého Slovníku naučného, Šmírbuchu jazyka českého, Velké ilustrované encyklopedie a nakonec i příručky Na netu já všechno mám – snadno si to vyhledám. Ona totiž stála většinou na knihovně, a tak se nejvíc přátelila s jejími obyvateli. Jenže nikdo jí moc neporadil, zato se dozvěděla spoustu věcí o fóbiích, historii svíček, archetypu tmy, linkách důvěry a internetových poradnách pro krizové situace. Jen ten strach ze tmy jí pořád zůstával.

Ale jednou takhle v červnu (nebo možná koncem května) se nad městem, kde svíčka bydlela přihodila veliká bouřka – kam se hrabou všechny novoroční ohňostroje. Hromy „hromaly" a blesky „bleskaly" a navíc si navzájem podávaly ruce a najednou PRÁSK! Uhodilo zrovna do blízkého transformátoru. V bytě tma. Hanička plakala. Strach cvakal zuby v každém rohu… A tehdy dostala maminka nebo tatínek ten spásný nápad, vždyť tu máme tu narozeninovou (nebo svátkovou) svíčku naší Haničky. A tak šli, postavili svíčku do kuchyně na stůl, dali jí krásný skleněný svícen a zapálili. A rázem byl v kuchyni malý bezpečný svět plný útulného teple zlatého světla, které dokázalo zahnat strach nejmíň o patro níž. A svíčka tak nakonec zjistila, že sama má moc tmu zahánět a pomoci jiným, aby se v ní nebáli. A od té doby se nejenom tmy přestala bát, ale ještě se na ni těšila, protože věděla, že ve tmě je druhým zvlášť užitečná. Hanička ji pak všude vozila s sebou a vzala si ji i na letní tábor světlušek. Když tam potom skládali zkoušku odvahy, moc si libovala, že se svou svíčkou se ani v takové zapeklité situaci vůbec, ale vůbec nebojí…

Iva, 2004