O kouzelném salámu

V zemi Dlabánii v městě Jedlíkově vynalezl vědec Fatňam kouzelný salám. Kdo ho snědl, mohl mít tři přání.

Salám si zakoupil starosta, pan Jiří Gruheník. Snědl ho k obědu a hned přemýšlel, co si přát.

Vtom zazvonil listonoš s taškou plnou dopisů. Všechny byly pro pana starostu. Dopisy obsahovaly prosby, aby si pan starosta přál to nebo ono; byly tam dopisy s prosbou o rozhovor, dopisy z úřadů, aby pan starosta nezapomněl zdanit peníze, kdyby si je přál, a dopisy od politiků, aby volil jejich stranu v rámci předvolební kampaně. Panu starostovi z toho šla hlava kolem. Do toho přišel vědec Fatňam, že neví, jestli salám nemá vedlejší účinky.

Pan starosta se rozhodl salám vyzkoušet. Nejdřív si přál, aby v Jedlíkově byla továrna na kouzelné salámy, která by vyráběla sama 24 hodin denně. Jak chtěl, tak se stalo. Poté chtěl, aby se ze škodlivých plynů stávala vodní pára, která by ucpávala díru v ozonové vrstvě a zároveň osvěžovala ovzduší. Třetí přání nevěděl, a tak šel spát.

Odpoledne za ním přišel synovec vědce Fatňama, dr. Batman. Stěžoval si, že teď nemůže uplatnit svůj vynález na čištění vzduchu. Když viděl, že starosta stejně nic neudělá, nechal toho. Zašel si do továrny na kouzelné salámy, vzal si jeden a přál si, aby se zrušila všechna již splněná přání. Jak řekl, tak se stalo. Dr. Batman si zavýskl a šel si nechat patentovat svůj přístroj. Pan starosta si oddychl, že nemusí vymýšlet třetí přání, vědec Fatňam si oddychl, že salám nemá vedlejší účinky, a všichni pak žili (ne)šťastným obyčejným životem daňových poplatníků.

Ivča, prosinec 2005