O princezně, co se vysvobodila skoro úplně sama

Bylo jednou jedno cizí království, které se jmenovalo Mezopotámie. Jmenovalo se Mezopotámie, protože v tom cizím jazyce to znamenalo něco jako "mezi řekami". Kolem toho království totiž opravdu tekly dvě veliké řeky.

V tom království bylo samozřejmě královské město, v tom městě hrad a na tom hradě bydlela princezna Miriam a služka Marin. Tu princeznu si namlouvali různí princové a jednou taky přišel čarodějník Valibuk. A hned že chce princeznu za ženu.

Ale princezna nechtěla, a tak se čaroděj rozzlobil a vyčaroval velkou vodu. A když byla v Mezopotámii velká voda, tak to tedy stálo za to. Byla to voda tak velká, že všichni věděli, že nejlepší, co mohou udělat, je popadnout nejnutnější věci a na nějakou dobu se přestěhovat.

Na hradě zůstala jen princezna se služkou. Princezna jako správná budoucí královna uměla trochu čarovat, a tak sebe i Marin proměnila v oříšek, protože ten je pevný a voda mu většinou moc neublíží. Vzali si s sebou taky Knihu čar a kouzel, aby se v příhodné chvíli mohly zase proměnit nazpátek.

Jenže velká voda byla tak veliká, že jim cestou kouzelná kniha uplavala. Řeka je vyhodila na břeh poblíž svého ústí do moře nedaleko domku, kde bydlel mladý rybář. Rybáři se ten krásný oříšek moc líbil, a tak si ho odnesl do svého domku, aby se mohl občas potěšit pohledem na něj. A začaly se dít věci. Rybářovi bylo divné, že má teď pořád v chaloupce tak útulno a uklizeno. Dokonce občas našel ráno nachystanou na stole svačinu, když vyjížděl časně na lov. Bylo mu to všechno divné, ale nikoho cizího v chaloupce nezahlédl ani koutkem oka.

Až jednou, když se v noci probudil a nemohl usnout, zahlédl, jak se oříšek přesně o půlnoci otvírá, jak jde z něho záře a ven vystupují dvě překrásné dívky. Jedna z nich si sedla ke stolu a začala spravovat sítě, druhá mu chystala svačinu a vařila čaj. Potom zase v jednu hodinu oříšek zazářil a obě dívky do něho skočili a on se za nimi zavřel. Rybář si nejprve myslel, že se mu to jenom zdálo, ale když ráno našel svačinu a opravené sítě, hned věděl, že to nebyl sen.

Vypravil se proto za moudrou babkou kořenářkou, která žila v sousedství, aby mu poradila, co s tím. Kořenářka si hned vzpomněla, že mořská voda má léčivé účinky na tělo i na duši a poradila mu, ať tedy ty dvě dívky příště pokropí mořskou vodou. Rybář to tak příští noc udělal a Miriam i Marin tak byly z kouzla uzdraveny.

Služka Marin se rybáři moc líbila a on jí taky (navíc uměla moc dobře opravovat sítě), a tak se vzali a žili spolu spokojeně v chaloupce u moře. Princezna se vrátila na hrad a po čase si našla taky nějakého milého a hodného prince, ale i potom si pamatovala, že je mořská voda mocná a léčivá síla a čas od času zajela k Marin na návštěvu i s rodinou, aby si té zdravé vody všichni společně užili.

Iva, 2005