Pohádka o Ježíškovi

To když už žili lidé na světě hodně let a nebyli už to žádní pračlověci a neandrtálci, ale opravdoví člověci (dokonce o sobě tvrdili, že jsou rozumní), přišlo jim líto, že se pořád perou a hádají jako malí kluci a domluvili se, že teď už na sebe budou hodní. Jenže s lidmi to máte těžké už když jsou děti a když jsou dospělí je to s nimi dokonce ještě těžší. Každý si to, jak na sebe být hodní, představoval úplně, ale úplně jinak. Nakonec se o to "hodný" tak strašlivě poprali a pohádali, že dokonce na truc začali mluvit různými jazyky, aby jim ti ostatní nerozuměli. Ale přesně v tuhle chvíli toho začaly mít dost jejich děti. "To je přeci jednoduché", řekly v těch různých jazycích svým rodičům. "Když jsou na sebe lidé hodní, tak se na sebe přece usmívají, mluví na sebe hezky, mají dost času, aby si spolu mohli hrát, a dávají si třeba dárky." To se dospělým líbilo. "Vždyť ty děti mají pravdu!" řekli si. "Tak nějak to uděláme."

Jenomže znáte dospěláky. Jak se něco důležitého nechá na nich, většinou to zamotají a popletou a přinejmenším se o to pohádají, pokud rovnou spolu neválčí. Většinou kvůli takovým hloupostem jako kdy se má vybrat ten čas dárků, kdo je má nadělovat a jak se má jmenovat, jestli bude chodit pěšky nebo jezdit na saních, , jaké mají být ty dárky, aby byly správné a vůbec. Zkrátka, dospěláci dělali všechno pro to, aby to dětem zkazili a omlouvali se přitom "vyššími zájmy. Jako obvykle.

Ale stejně od té doby - a že už je to pár tisíc let - jsou na sebe sice lidé většinu času pěkně potvorní, jenže v každé zemi přichází každý rok několik dní, kdy jsou na sebe lidé hodnější, než je obvyklé. Mají na sebe víc času, pěkně se na sebe usmívají a dávají si dárky. Aby si to odůvodnili (dospělí musí mít pro všechno pádný důvod) museli ten čas pojmenovat ( třeba vánoce). A protože dospělí vědí, že být na druhého hodný není vůbec snadné, a tak si musí přivolat na pomoc někoho, kdo jim pomůže ten hezký čas udělat, protože je pro ně těžké věřit tomu, že to dobré má každý z nás v sobě. U nás doma proto přináší čas vánoc a dárků a vůbec všeho hezkého Ježíšek, kterého sice ještě nikdy nikdo neviděl, ale přitom se ho kousek skrývá v každém moudrém i nemoudrém člověku. Ale děti, ty vědí své, protože umí být hodné jenom tak, případně zlobit jenom tak a nemusí si vůbec, ale vůbec nic zdůvodňovat.

 Nahoru     Zavřít okno