Poesie pro cestující
Internetem

Iva

Vztahy

* * *

…byl pozdní večer
Pozlátkovými ulicemi kdysi rodného města
táhl ledový vítr
Z nebe padal sníh s deštěm
Všude plno turistů
a žebrajících
Stíny racků nad řekou
upomínaly na siluety prehistorických ryb
Jen po mostě se ještě pořád
procházely básně

Však lásku směnili na peníze
…že byla krize
ta velká krize
A moudrost prodali za peníze
…ach, tahle krize
ta strašná krize
I lidskost změnili za peníze
…no, to je krize
to víte, krize
Teď chraňte nás i zemi, vy všichni patroni a svatí!
A co se platí?
Jó, co se platí?

…velmi pozdní čas roku 2011

Po letech

Vždycky jsem si přála
Posedět s Tebou
U stolu někde v kuchyni
Nad hrnkem horkého čaje
Dotknout se vůně domova
Sdílet tu svébytnou moudrost
Společenství žen

Asi Tě to nikdy nezajímalo
Škoda!

Po letech

Příteli neměnných pořádků
Hlasateli monopolních pravd
Odmítači ne-vlastních názorů
Přes všechnu snahu
Sotva slůvko uznání
Pro Tebe vždycky JEN dcera
Nuzná náhrada synů

…a já si tolik přála,
abys mě viděl!

Ještě chci!

Ještě chci
Vystoupit na hory
Ještě chci
Splynout s mořskými vlnami
Ještě chci
Uslyšet ptáky a potkat obrazy
Ještě chci
Vonět ke květům
Ještě chci
Vidět vyrůstat děti svých dětí
Ještě chci
Cítit dotek tvých dlaní a vítr ve vlasech

Ještě chci…

Dekadentní (tanto morbida)

         pro malou sezónní depresi

Žaludek - divoké zvíře v kleci těla
po ránu v tichu hladově řve
Plíce - posmutnělí ptáci v mřížoví žeber
zpívají temné sny o létání
Doupátka žláz všeho druhu
skryté jak dobrodružné poklady
Mravenčí stezičky cév
tajuplné mapy života
Podzemní katakomby střev
přítomná věčnost marnosti
Motýlí křehkost kostry
utajená v galerii soch
Zákruty pochybností v masivní kobce lebky
žárlivě střežené jak vzácné obrazy
A srdce - zapomenutý běžec z Marathonu
jak touží rozeběhnout se do volnosti

Trpělivost
Sečkejte ještě
Čas osvobození se blíží

Ale co duše?
Kam s ní

Bilance

Místo krásných činů krásných lidí
Namísto krásných příběhů
Zbývají už jen
Krásná slova

Ale i těch se poslední dobou
Pohříchu
Nějak nedostává

Tichý hlas

M.S. 16.4.2003

Tak tichý hlas
Tak jiná tvář
A vnitřní jas
Dalekých světů zář

Teď jsi jim blíž
I neznámé už znáš
Snad také víš
Že ztráta světa tvého umenšuje svět náš…

Májová

Tvé oči
dvě tajemná jezera

Jsem v nich ponořená
a plavu hluboko

Tak hluboko
že už nikdy nebude zapotřebí
se vracet

Lásko

Tak daleko
jen blízký jsi mi víc.
A nad městem
zvolna uplývá
horkovzdušný balón
mého stýskání...

Černá duše

Odcházíš
a nedáváš mi šanci.
  Slzy Tě nedokřičí,
  křik nerozpláče,
  ruce už umdlely...

Odcházíš
a nedáváš mi šanci!
  Oči a uši zarůstají,
  ústa i srdce kamení,
  ruce už umdlely...

Odcházíš
a nedáváš mi šanci?
  Něha je nelítostná,
  soucit bez citu,
  ruce už umdlely...

Odcházíš
a nedáváš mi šanci
  Bojím se vědět,
  jestli se alespoň ohlédneš,
  až jednou já...
Zpět   Zpět na Poezie - Iva