Poesie pro cestující
Internetem

Pocta poezii, kavárně Louvre, velikonočnímu předjaří
a této zašmodrchané zemi s ještě zašmodrchanější historií

Osmička v datu – nekonečno
Čas radovat se, čas se bát

Osmička v datu – malé věčno
Čas ustoupit a znovu vstát

Osmičková je těžká doba
Zas bezmoc doutná v popelu
Na náměstích žhne divná zloba
Čas květů zpívá o pelu

Na Golgotě se kříže staví
   Do Zmrtvýchvstání
      Daleko

Dřevorubecká

Kácíme stromy
   Stromy jsou paměť krajiny
Kácíme stromy
   A zapomněli jsme se ptát
Kdo bude jednou
   Příštím
Vyprávět o nás

Pokrok (civilizace)

Vytápíme už i chodníky před domy
A v našich srdcích mrzne
…
Měníme noci v den
A pro samá umělá světla už nedohlédnem ke hvězdám

Jde jaro

Jde jaro po stráni
A stromy jako plamen
Ve vázách kmenů květy naklání
My tiše vzdechnem: Amen
Až zima položí je
Na hroby zbytečné
Jde jaro po stráni
Zase je válečné

Den před jarem

…ar sindarnóriello caita mornie (J.R.R.Tolkien)

Zeleň zešedla
Z dračích doupat v našich srdcích
Syčí plamenné jazyky nenávisti
Plány v plánech plánů…
Pravda a lež na ostří nože
A na všech stranách
Tolik zloby
Ta volba není naše

Co zbývá

Jen malá světla proti temnotám
Křik slepých ptáků noci
Kdy s nářkem nesou svůj hněvivý náklad
K jihu
A otázky
Kdo seje vítr
Kdo sklidí bouři
Kdo za nás zatančí Obřad usmíření

Den před jarem…

Zapomínáme (litanie)

…a hrůzou puklé srdce zvonu
  odbíjí
  varovné ticho
  čekání…

za okny déšť
statika našeho vědomí
je nezvratně porušena
tekuté písky strachu
se pohnuly
nehybný čas ulic odměřuje
stoupání vod

a my
zapomínáme
už
zapomínáme

promáčené vzpomínky
zablácené lásky
knihy a peřiny
sny
veliký úklid tolik bolí
když doma
už bylo

a my
zapomínáme
snad
zapomínáme

sklepní pach spálenin
invaze beznaděje
a naše cizí příběhy:
víte, paní, dnes je mi do breku
můj syn bourá dům
deset let ho stavěli
pak přišla voda…

a my
zapomínáme
jen
zapomínáme

propasti očí
pahýly stromů
cáry každodennosti
čekání
a zatím voda hnědě hladová
se zakusuje
do snů jiných

ale
my
zapomínáme

Čas pláče teprve přijde…

Modlitba II

Svět se nám hroutí
v prašných květech umírajících domů, letadel i lidí
a oheň je tak blízko

Svět se nám hroutí
v mrazivých planinách hor, na jejichž města padá déšť bezcitné pomoci
a voda je tak daleko

Svět se nám hroutí
ve hrách mocných všech zemí světa, kde člověk nemá místa
a tisíciletí lásky - kde je?

Strach umlčený každodenním shonem provoněl naše sny
Ať už neexistuješ pod kterýmkoli jménem
Prosím Tě, Pane za nás za všechny

Dej
ať se i dnes sejdeme
k večeři
…