Poesie pro cestující
Internetem

Iva

Obrázky

Naděje

Naděje prý má
Zelená křídla
Jen nevím
Zůstalo pro ni
Kousíček místa
Na modré planetě?

Klavírní koncert

Neklidný motýl rukou
v třepotavém tanci
znovu a znovu
rozechvěle líbá
černobílé okvětní plátky kláves
 
Z té veliké lásky zrodila se
hudba

V kruhu

Nejprve
Když jsme malí,
svět je tak veliký.
Jen postavit se je životní úspěch.
Překonat práh, toť dobrodružství hodné dobytí Mt. Everestu.
Bubáci jsou nanejvýš ve skříni.
A všude je tak daleko.

Mezitím
Jak rosteme,
svět se neustále umenšuje.
Není proč stát zpříma.
Dobrodružství už se necení.
Před bubáky v sobě nelze utéct.
Kamkoli je pro ně příliš blízko.

Těším se.
Až strom let se tíhou času nachýlí,
rozlehlost se s pomalostí zase vrátí…
Jen postavit se bude životní úspěch.
Překonat práh, toť dobrodružství hodné dobytí Mt. Everestu.
Bubáci budou nanejvýš ve skříni.
A všude tak daleko.

Těším se…

Okurková sezóna

Čas prázdnin
tak přeplněný:
divoká řeka dobrodružství
i tiché zátočiny zázraků

Maelström všedních dní
vzal si dovolenou
a kdesi daleko
otáčí se jen zvolna

Usínání


Téměř nejsem
Dorozdáno

Zbývá jen
Zoufalá cesta osamělých proti času
Ztracená vůně
Zaniklá vzpomínka
Zmizelý dech
Zapomenuté jméno

Chvění motýlího křídla

Únava

Nic strašného se neděje
Jen příběhy nás opouštějí
Barvy zešedly
A stromy přestávají zpívat

V noci

Na modrém nebi
Oranžový měsíc
Zubatě zvedá
Zčernalý okraj
Lesa

Borovice

Pod vyprahlou srpnovou modří
Bronzové tanečnice na svazích
Štíhlé nohy zemí začerněné

Až večer rozplamení těla
Tvář ukryjí plaše
Do zelených hřív
Zpěvu větru
A vůně

Poezie

Štětce svých myšlenek
Namáčím
Do barev pocitů
Z kamínků slov
Stavím
Zářivou mozaiku
Snů

Zimní vzpomínka

Cinkot rampouchů v mrazivém ránu
Ticho sněhem chundelaté
Mlha se zvedá z údolí
A hory z daleka
Krajina zvučí prostorem
Lyže pod nohou zpívá
O marnotratném světle démantů na cestách
Kdo jenom řekl, že člověk nemá křídla…

Zimní ráno na Vysočině

Bleděmodrá krajina
Namísto rukou větve vzpíná
Tam kde se zranila o trny nejhlubší

Krvavou
       Krůpějí
              Světla

Zeleno

Zelené světlo
a zelená tma
zelená vůně
a zelená hra
deště a slunce
vítr a zem
zelený plamen kolkolem…

Rosa v trávě

Šla tudy víla
plakala
zbloudila v korunách stromů

Šla tudy víla
plakala
netrefila už domů

Šla tudy víla
modravě bílá
démanty zůstaly po ní
Zpět   Zpět na Poezie - Iva