Poesie pro cestující
Internetem

Iva

Cesty

Na vysvětlenou

Třeba proto, že nás moře opustilo už před dávnými věky
Fascinuje nás země utkvělá uprostřed dalekých vod
Třeba proto, že jsme tolik ponořeni do šedi svých životů
Kocháme se nepravděpodobně živými barvami kamení
Třeba proto, že kácíme lesy
Utíkáme do země, kde dosud želí ztráty stromů

Třeba proto, že žijeme tak na těsno
Toužíme letět s vodorovným deštěm volností náhorních planin
Třeba proto, že nám výfuky aut už dávno zastřely obzor
Potřebujeme do široka otevřené daleké oči modrých hor
Třeba proto, že se držíme při zemi
Sníme o smělých skocích vodopádů

Třeba proto, že jsme tak světští, plni skepse a nepokory
Obdivujeme zemi, kde věří skřítkům a lidožravé obry nebere na lehkou váhu ani mapa
Třeba proto, že se navenek tváříme tak chladně
Přitahuje nás žhavě tekuté srdce země
Třeba proto, že se neobejdeme bez úplatků
Chceme pochopit společnost, kde spropitné lze dát jen jako urážku

Třeba proto, že se stydíme za své dějiny
Hledáme jazyk, který pyšně vypráví tytéž příběhy a zákony už po tisíc let
Třeba proto, že nevěříme ve věčnost
Vzpomínáme i po letech
Třeba proto…
Ísland

***

V tom zatoulaném kousku Nizozemí
- jen díky zvědavosti
zabloudil kamsi k severu
obilí, mléko i sýry tuční v rovinách.
 
Vzpomínky Vikingů
dál nesou si poddaní královny:
Hamlet, ten smutný pohádkář,
Andrsen, dobyvatel Elsinoru fantazie,
Tycho ztracený na jihu v Rudolfových sbírkách
i všichni ti dalecí opuštění Gronlanďané.

A kodaňské větrné elektrárny
v mlhách předjitřních
semílají sny zapomenutých donquichotů
na konci všech cest…

Ja, vi elsker Norge

Do moře vzpomínek
až bílé letní noci skanou,
když s Golfským proudem uplouvá
mých severských snů kra,
napůl už v šedé lodi spánku
šeptám: „Na shledanou!“
a ozvěnou se vrací: „Ha det bra!“

Norsko

Purpurovou stopu
vřezaly nepokorné vrcholky
norských hor
hluboko do srdce.

Daleký lofotský vítr
zpívá
o bolesti
odloučení.

A moře
měří všem
stejně
nemilosrdně.

Na cestu

Vaúúú
Letí zářící tmou
Vaúúú
Šedí na stezce jsou
Vaúúú
Sob pádí planinou
Vaúúú
Už bubny zní a zvou
Vaúúú
Tam domů za duhou

Švédský stůl

Je tolik švédský "švédský" stůl:

Hory a moře
Jezera, lesy
Kůň malovaný v Dalarně
V polích si řehtá kdesi

Vzlety a pády
V čase minulém
Bitvy a trápení
Radosti i plesy

Je tolik švédský "švédský" stůl
Pojďme z něj pojíst
V bělostné noci
Pod nebesy…

Jižní svět

Zelená země
a spálené kosti stromů ve stráni
Průzračné moře
a plastové kosti civilizace pod hladinou:
láhve bez dopisů, kola bez vozů a odpadky starých lásek
Pohodoví lidé
a hluboko uvnitř vroucí tisíciletá nenávist

***

Když přiloží se ucho k zemi
a my jsme dění otevřeni
Je slyšet srdce Země

Tiše si zpívá zas a zas
zázračně zvoní v každém z nás
Chci věřit, že i ve mně…

Ísland

Pod ledovou kůrou
Neklidně tepe
Žhavé srdce Země
Věky rozpolcené
Na Východ a Západ
Zvonivé ticho
Překypující city
Tajené v nitru hor
A běda všemu, co je v cestě

Snad zůstává
Poslední útočiště
Kameny tak plné barev
V hlubokém moři trav
Tříčlenné ovčí hlídky
Hřívy deštěm bičované
Hrdinové zkamenělí v časech písní
A hřbitovy tak tiše samozřejmé jako život

Jen stromy odpluly snad někam za moře
Skaldové mezi skřítky i lidmi je oplakávají už po tisíce let
V jiskřivých vodopádech slov a vroucích slaných gejzírech
To pro ně zpívají velryby v temném světle zimních nocí
Kdy polární záře kreslí po nebi runy návratu
Pak i ta nejpřízemnější duše shledává svoje
Křídla a sny

Holandský týden

Koňské hřívy bez honáků
Poklidné zadumání odpoledních krav
Zelená rovina s modravým čepcem mraků
Ostrůvky farem v nekonečném moři trav

Mušlemi sypané cesty
Větrná křídla ve všech podobách
Lodě plují pro nevěsty
V zrcadlech kanálů domy jak sochy v zahradách

Pod květinovými mosty z porcelánu
někde hluboko v paměti
neustávající boj
o každou píď
nové země

šedivý déšť
  stříbrný déšť
    modrý déšť
      zelený déšť

Het Nederland
Zpět   Zpět na Poezie - Iva