Jenže všechno má dvě stránky. Staré dámy jsou sice někdy hašteřivé a ukazují mladším nevábnou budoucnost, ale také zachovávají tradice a jistou noblesu pomíjivosti světa. Jsou to ony, kdo vyprávějí pohádky…
Stará vodárenská věž v Kobylisích. Kdysi, zhruba před 100 lety, vévodila okolní vilkové čtvrti. Dnes se trochu ztrácí mezi výškovými domy. Její funkci převzaly velkokapacitní vodojemy na vrchu Ládví. A tak zde stojí jako připomínka dávných časů, jako doklad, že i průmyslová architektura může být krásná. A také pro radost holubům a pro zlost úředníkům, kterým tato "kulturní památka" přidělává starosti.
Stará věž totiž chátrá. Okapy prorezavěly, štukatérskou výzdobu fasády ohlodal zub času, okna a dveře chybí, v plotě jsou díry. A peníze přece nejsou i na potřebnější věci, než na nějakou starou věž. Třeba jednou přes svou robustní konstrukci spadne sama a pak bude po starostech, na zajímavý pozemek se určitě zájemci najdou. A tak zbývá (nám naivním), jen doufat, že se najde nějaké chytré využití, třeba jako je stylová galerie a kavárna v Jindřišské věži. Nebo ji koupí extravagantní multimilionář a zřídí si v ní dokonale originální sídlo. Pokud ji neoblepí umělými andělíčky ve stylu podnikatelského baroka a zachová aspoň vnější vzhled, díku mu předem.