Květinové šílenství

Jaro se u nás pozná snadno. Na balkoně, v kuchyni a všude jinde se objeví nové přírůstky z řad květin. Tehdy začíná doba „květinového šílenství“. Na začátku sem tam nesměle vystrčí hlavičku pytlíček semen, sazenice nebo hrnková květina, postupně přibývají další a nakonec (pokud vám počasí přeje) máte na balkoně džungli. Její rozsah se pohybuje v rozmezí od přecpaného květináče až po zcela nepřehledně zarostlý balkon. Díky zasklenému balkónu totiž můžeme zahradničit už poměrně brzo zjara a jeho nevelká plocha láká k využití každého místa. Doma je pak možno slýchat výroky jako: „Podejte mi štafle, jdu pracovat na zahradě!“ (většina truhlíků je umístěna terasovitě na svislých stěnách) nebo „Mami, kdy už přestaneme pěstovat kytky a začneme pěstovat džungli?“

Jenže jak přetěžko je odolat výzvám toho neb onoho semínka, koření, kvítka a zeleniny, které jsme ještě nezkoušeli pěstovat v balkónových podmínkách. Následně se stáváme prokletím svých bližních, které podělujeme aplégry a sazenicemi v množství větším než malém. Redukujeme květiny, které nás začínají vytlačovat z balkónu a pak i z bytu, nakukují nám zvědavě do knih, talířů i do očí i tam, kde by to člověk nečekal. Zapřísaháme se, že už nikdy…, když nám kvítkovou nádheru zničí mšice, molice či jiná havěť. Jenže přijde příští jaro a je to tady zase. Jó, květinové šílenství!

P. S. Letos to vypadalo podobně. Přišel březen (jiné roky už tou dobou dva tři týdny „kveteme“) a snad že byla letošní zima tak dlouhá a zimovatá, zachtělo se nám rostlinného života. Vyrazili jsme tedy pro sazeničky – nic moc – zatím jen první pokus. Z domu jsme vycházeli za příjemného jarního slunce a ptačího pozpěvování. Zeminu v obchodě jsme vybírali za venkovního sněho-dešťo-kroupometelení, posléze vyhrabávali pod sněhem v tzv. otevřené prodejní zahradě. Domů jsme se brodili vysokou vrstvou mokrého sněhu. Přes noc pak přišel blizard s vichřicí a druhého dne jsme si pak užili opravdu nejlepší pražský prašan této zimy na běžkách. Prostě jaro!